The Game🥀 [DOKONČENO]

7.

Mrkala jsem očima. Okolí bylo rozmazané a postupně se zaostřovalo. Hlava mě po těžkém úderu stále bolela a měla jsem pocit, jako kdyby se bolest stále zvětšovala.

Pokusila jsem se zdvihnout ruku, aby jsem se na místě úderu mohla podrbat a popřípadě zjistit, jestli mi neteče krev. Ale zdvihla jsem ji snad o pouhý centimetr, než se zasekla o nějaký kožený pásek. Naráz ve mě hrklo a já byla opět při všech smyslech.

Pouze v podprsence a kalhotkách jsem seděla na dřevěné židli. Kousky třísek, odloupnuté od židle se mi zasekávali do kůže. Nad kotníky se mi pevně svírali kožené pásky a spojovali tak moje nohy s nohama židle dohromady. Na rukou totéž. Pak sem si také všimla zvláštního obojku kolem krku, byl na řetězu, který pokračoval do stropu.

"Ahhh"

Okamžitě jsem se rozhlédla po místnosti, abych zjistila odkud tento vzlyk vyšel. Chvíli ve mě hrklo a osobě po pravé straně taky. S otevřenou pusou jsme se dívaly navzájem do očí. Pak ale osoba uhla pohledem a zadívala se na něco za mnou. Zrychleně jsem dýchala a pomalu jsem se otočila. Byli tam další tři lidé, kteří vypadali stejně překvapení jako já.

Chvíli v místnosti bylo ticho a všichni se navzájem pozorovali.

"Ah -ahoj, já jsem David" ozvala se druhá osoba zprava.

"Já jsem Alissa" vysokým hláskem, až z toho zaboleli uši, vyšpitla holčina vedle mě z levé strany. Muselo ji být tak patnáct.

"Já Kate." ozvala jsem se nakonec i já a povzbudivým pohledem jsem se podívala zhruba na 40-ti letou paní vedle mě.

"Hmm, já Sandra."

Odvrátila jsem oči od paní, jelikož mě hlavou momentálně proletěly všechny vzpomínky se Sandrou. Nejlepší kamarádkou. A samozřejmě její brutální sebevražda také. Z černých myšlenek mě vyrušila až první osoba zprava, která teď velice nevrle promlouvala.

"Nevím co tu nacvičujete. Ani nevím co tu dělám já! Jestli si myslíte, že když se představíte, tak se odtud dostanete, mýlíte se." odfrkl a otočil hlavu na druhou stranu.

Pak se odněkud ozval hlas. Všichni naráz ztuhli a dávali pozor.

"Seznamování bylo zcela dojemné. Každopádně bych ta hvězda měl být já. Jen pět z deseti se povedlo splnit úkol a těch zbylých pět, jste vy. Samozřejmě to byli všichni, co si vzali vyšší úroveň než pět. Neprošli jste úkolem a byli by jste dávno mrtvý. NEBÝT MĚ! Rozhodl jsem se vás ušetřit a dát vám ještě jednu šanci.

Před sebou vidíte klíč, který odemkne elektrické obojky na krku. Máte deset minut na to, abyste jste se zmocnili klíče a odemkli je. Za 10 minut obojky vydají smrtelný elektrický šok. Hodně štěstí. Čas se zpustí za 3 - 2 - 1 - TEĎ!"

Přestala jsem vnímat co se děje v okolí a radši jsem se soustředila na sebe. Podívala jsem se na kožené pásky. Nebyli na pevno přidělané. Zuby bych mohla vytáhnout koženou pásku z kovového čtverce.

Sehnula jsem se k pravé ruce a co nejrychleji jsem se zuby pokoušela pásku vyndat. Po chvíli jsem už pravou ruku měla volnou a tou jsem okamžitě vyndala pásku i na levé ruce. Rukama jsem pak totéž udělala i na nohou a s radostí jsem vyskočila ze židle.

Teď jsem se už podívala na ostatní. Sandra se mě teď snažila napodobit. Alissa se už nějak vyprostila silou a taktéž se na mě dívala. Bručoun rovnou rozbil celou židli a momentálně se zvedal ze země. Jediný David, tam teď naříkal a nevěděl co dělat.

Neměla jsem čas se s ním zabývat a proto sem se rozeběhla ke klíči zároveň, jako Alissa, bručoun a Sandra. Při běhu jsem cítila tlak na krku. Jako kdyby na tom řetězu bylo 50-ti kilové závaží.

Během pár sekund jsme se všichni náhle zastavily a obojek mě napůl přiškrtil. Všichni jsem se otočila na Davida, který visel na obojku u stropu.

"My jsem ho zabili! My jsme ho oběsily!" křičela Alissa, která se z toho ihned zhroutila.

"Řetěz, který vedl z obojků byl propojen, takže mezitím co mi jsme všichni běželi, Davida to táhlo ke stropu." dořekla jsem.

"To jsme vážně nevěděli. Já nemůžu ztrácet čas." odsekl bručoun a okamžitě se rozeběhl ke klíči.

Já a Sandra jsme stihly zatlačit dopředu tak, aby nás to nesejmulo. Ale bezmocnou Alissu to táhlo ke zdi a ode zdi ke stropu.

"Dost! Zabiješ ji!" začala jsem řvát.

Bručoun nereagoval. Alissa už stála na špičkách a obličej se ji zbarvoval do červena jako přezrálé rajče.

"Sandro musíme zpátky! Hned! Ať Alissa spadne na zem!" jak sem to dořekla, obě jsme se okamžitě otočili a běželi ke stěně.

Řetěz Alissi trochu povolil, dopadla na zem a zhluboka se nadechla. Jenomže bručoun běžel dál, a teď jsme na špičkách stáli všichni tři.

"Prosím. P-p-prosím." lapala jsem po dechu.

Nic. Běžel dál...

Obličej mi rudl. Dýchalo se mi hůř a hůř. S prosícím výrazem v obličeji jsem sledovala bručouna, který se zmocnil klíče a netrpělivě odemykal obojek. Obojek dopadl na zem a hned poté následovalo zachechmutí bručouna. Alissa, já a Sandra jsme teď konečně stály na podlaze oběma nohama.

"Poslední minuta" ozvalo se z reproduktoru.

Okamžitě jsem se rozeběhla k bručounovi a nastavovala jsem ruku ke klíči. Ten ho naschvál hodil na zem a ještě se smál. Neměla jsem čas, proto jsem se co nejrychleji pro něj ohla. V okamžiku, kdy jsem se dotkla klíče, mě tělem projel pocit osvobození. A to jsem také udělala. Okamžitě jsem si odemkla obojek a běžela jsem podat klíč i Sandře. Ta se ihned rozeběhla ke mě. Popadla klíč a odemkla si obojek. Bez jakéhokoliv zaváhání teď běžela i k Alisse. Ta už toužebně natahovala ruku ke klíči. Pozdě. Obojek zapípal. Krev vystříkla do všech stran. Dopadla i na mě a Sandru. Jediný bručoun se smál, až se musel držet za kolena.

"Připadá ti to k smíchu?! Právě tady kvůli tobě zemřela dívka!" běžela jsem k němu.

"Kdybych chtěl, mohl bych zabít i tebe." smál se dál.

Než jsem stihla na obranu cokoli říct, otevřeli se dveře na pravé stěně. To už i bručoun zmlkl a se zájmem vstoupil do vedlejší místnosti. Já i Sandra jsme ho následovali. Dveře se z rachotem za námi zavřely.

XXXXX

Tak a další kapitolka je za námi❤️
Jak se vám zatím příběh líbí?
Budu ráda za hlasy☺️