°•.Monsters Fear too.•°

7

...

'KLIDNI SE NOMU!! PROSÍM NEUBLIŽUJ MU TOLIK!!'

Mírnil jsem zrůdu s ptačím zobákem a viditelným mozkem.
Nomu zakvílel jen co slyšel můj rozkaz.
Pod svými mohutnými dlaněmi věznil toho hrdinu v černém který měl pozoruhodný quirk, byl rychlý, chytrý ale jeho quirk nedokázal zastavit Nomua.

Jak se snažil, tu se snažil, stisk Nomua byl silnější než on.
Kdyby trochu přitlačil, tak by ho rozmačkal.

Pozoroval jsem hrdinu z povzdálí. Cítil jsem jeho bolest.
Levitoval jsem za zády Shigarakiho nad fontánou, která byla uprostřed areálu.
Byl to jediný předmět co zde nebyl zničený.

Ostatní malý hrdinové si vedli moc dobře, překonávali se na mé očekávání...
Možná jsem je až moc podceňoval.

"AIZAWA SENSEI!!"

Zaslechl jsem dva dívčí hlasy.
Otočil jsem se doleva, odkud dívčí kvílení přišlo.
Stála zde jedna dívka v černo růžovém hrdinském obleku, a druhá která vzhledem připomínala spíše žábu.

"...ale ale, to je mi mile překvapení.."

Zazubil se Shigaraki tím jeho ohavným úsměvem.
Každou chvíli jsem čekal na hrdiny a až mě dabi zbaví elektrického obojku.
Bohužel, ani Jedno se ještě nestalo, i když jsem ti už nejvíce potřeboval.

"Šli jste se podívat za vaším milovaným Senseiem?"

Zvolala Shigaraki.
Ostatní žáci co dobojovali, přihlíželi ze svých úkrytů na boj.
Jen tyto dvě dívky se odvážili vystoupit na pomoc.

Bohužel ne na dlouho.
Věděl jsem co má Shigaraki v plánu.
V okamžiku stál dost blízko těch dvou dívek kterým strachy strnuly těla, a začal k nim natahovat svou ruku která ničila vše na co sáhl.
Byl chodící pohroma...

Věděl jsem to, že pokud něco teď neudělám....ty dvě dívky skončí jako prach...stejně tak i ten pro hrdina v černém.

Shigarakiho ruka už byla blízko, skoro se dotýkala obličeje té žabí dívky.
Kde ti hrdinové sakra jsou!?
Pomyslel jsem si.
Musím jednat... stejně už jsme mrtvý člověk pro všechny tak co už! Musím je zachránit abych ukázal svojí nevinu a nechal žít dvě duše které mají ještě naději.

V okamžiku, v milisekundě, jsem se teleportoval mezi dvě dívky a Shigarakiho.
Jednou svou rukou která byla ukryta pod dlouhými rukávy mého oděvu, jsem odklonil Shigarakiho ruku která se skoro dotkla dívky, a druhou rukou jsem utvořil nárazovou vlnu která ho odhodila až na protější zeď areálu.

Všechno se stalo tak rychle.
V krvi mi prudil adrenalin tak rychle, že když jsem zaznamenal co jsem právě udělal... nevěřil jsem sám sobě.

Shigaraki ležel v sutích které vypadaly ze zdi díky jeho nárazu do ní, a já stále jako ochranný štít před dvěma dívkami které se nestačili divit.

Nomu přestal drtit pro hrdinu v černém, a nechal ho vydechnout.
Byl hodně poraněný, určitě i ti malý hrdinové byly.... chudáčci malý...

Pomyslel jsem si, když jsem se podíval na škody co byly kolem.
Dívky co stály za mnou, v úžasu mlčky sledovali mojí přítomnost.
Asi se nikdy nedostali k někomu jako jsem já tak blízko.