Stony in Hogwarts

-1-

Steve pov

Začalo sněžit.
Běloučké vločky dopadaly na střechy domů, silnice a na spěchající chodce. Byly dva dny před vánoci. Všichni, kdo do teď ještě nepřemýšleli nad dárky pro své blízké, se hnali do obchodů, aby tam utratili co nejvíc peněz za nezajímavé věci, které stejně skončí někde v komoře či pod postelí. Hoch kráčel ulicí pozorujíce ruch kolem sebe. "Alespoň jednou za rok je tu trochu živo. Tím dobrým způsobem" pomyslel si.
I přestože věděl, že sníh brzy roztaje a zbyde po něm jen břečka, zvedl obličej vzhůru k nebi a užíval si pocit, jak mu sníh dopadá na tvář.  Usmál se a sklonil obličej zpět, aby mohl sledovat cestu a při svém štěstí neuklouzl na ledu, či nezakopl na rovině.

Peckham byla chudá čtvrť a krom Vánoc, kdy byli lidé v ulicích a u stánků  s vánočním burčákem, se zde nic nedělo. Nic dobrého. Naopak, špatných věcí se zde dělo mnoho.
Místní policie musela neustále řešit napadení, znásilnění, krádeže a pouliční rvačky. Jednou to ovšem překročilo hranici. Před čtyřmi roky zde banda teenagerů založila ohromný požár v neobydleném domě, při kterém vyhořely krom toho jednoho, další dva, ve kterých bydlely rodiny s dětmi. Tenkrát sem jelo mnoho hasičů, a policie ještě druhého dne ráno naháněla ty zločince. I když se zjistilo, že požár vznikl nešťastnou náhodou, tak šli všichni výtržníci sedět.
Stwvovi bylo tenkrát dvanáct let a vše  pozoroval z dálky skrytý v koruně stromu. Chtěl pomoci, ale nevěděl jak.

Chlapec se tolik zabral do pochmurných myšlenek, že když ho někdo popadl za bundu a strhl, tak se nestačil ani bránit. Vteřinu na to, byl přiražen ke zdi nějaké z postranních uliček. Měl tsk aspoň šanci si prohlédnout nevítanou společnost. Před ním stáli tři kluci. Okamžitě je poznal. Byli to ti blbečci, kteří ho šikanovali ve škole, a když měli příležitost, tak ho vždy zmlátili v nějakém temném koutu.
Stejně jako teď.

"Tak co Rogersi?" Promluvil ten, který ho držel za bundu u zdi. Měl hnědé mastné vlasy a na sobě špinavé kalhoty a tmavě modrou bundu.
"Jdeš domů za rodičema? Hmmmm? Určitě už ti chystají večeři. Doufám, že si jim řekl, že se zpozdíš." Zle se ušklíbl a pokynul svým kumpánům, aby ho chytili. Steve by se mu ubránil a možná i ještě jedné z těch goril, ale jak ho chytli podpaží, tak věděl, že se z toho hned tak nedostane.
Okamžik na to už mu na tvář dopadla rána. A další. Pokusil se vymknout z nepříjemného sevření těch dvou, ale dostal kolenem do břicha. Hekl bolestí a předklonil se. To ovšem neměl dělat. Chlapec před ním ho chytl za zátylek a hodil s ním po hlavě dolů na špinavou betonovou zem.
Blonďák se chtěl postavit, ale dostal další kopanec přímo do žaludku. Udělalo se mu zle a jednou rukou se chytil za břicho.
Druhou si kryl hlavu, aby zítra nevypadal jakoby mu po obličeji někdo rozmazal modřinově-modrou barvu. 
Všichni tři si do něj ještě párkrát kopli a když už měl dost, tak si k němu hlavní z výrostků kleknul, zvedl mu bradu a s výhružným výrazem ve tváři mu prskl do obličeje "Tak zítra ve škole habáne. A jestli nepřijdeš, tak si mě nepřej." S tím se zvedl a i se svojí partou odtáhl pryč.

Steva rázem přešla dobrá nálada z toho, že sněží.
Naopak ho ta bílá věc začala štvát. Mezitím, co byl přisknutý na zdi začalo sněžit o dost hustěji než předtím.
S bolestným povzdechem se zvednul ze země a šel co nejrychleji k o něco  rušnější ulici. Instinktivně se rozhlédl, zdali tu na něj ta partička ještě někde nečeká. Když zjistil, že ne, svižným krokem se vydal k domovu. Opravdu bude mít zpoždění.

Co možná nejtišeji otevřel vchodové dveře a vešel do předsíně. Sundal si nepěkně zamazanou bundu, kterou pověsil na věšák. Boty měl úplně promočené.
V ten okamžik se do předsíně vřítila matka a začala ho peskovat. "To snad nemyslíš vážně Stevene?!"
Naschvál použila jeho prodloužené jméno. "Koukni kolik je hodin! Za chvíli bude čtvrt na osm. Domluvili jsme se, že do šesti budeš doma. Ty víš kdo se tam venku potlouká. Jací nebezpeční lidé tam jsou a ty se potuluješ sám a potmě." Jistě by soptila dál, kdyby do dveří z obýváku nevstoupil otec. "Prosím tě Sáro, klid" oslovil svojí manželku "Steve už je velkej kluk. Nemůžeš ho neustále zahrnovat tím, v kolik má přijít domů. Co kdyby si vyšel ven s nějakým děvčetem? Nemůžeš ho tu pořád držet." Sára se na svého muže jenom káravě podívala a zase se točila na Steva. "Dobře, dobře já vím. Ale kdyby jsi si někam s nějakou dívkou zašel, tak nám nezapomeň říci, že se zpozdíš." Řekla už více v klidu.
Klid jí ale dlouho nevydržel, protože si všimla, jak z hocha odkapavá voda a má mokré ponožky. "Propána Steve! Ty jsi tak nezodpovědný! Jdi si to převléct."