Stony in Hogwarts

-5-

Pohled Bety
Vlak začal brzdit a kola se skřípotem zpomalovala. Ve vlaku nastal zmatek a tlačenice, ve které se dopředu prodrali ti starší a zamířili, jim známou cestou, do školy. Prváci se nejistě otáčeli okolo a žasli nad nádherou hradu.
Většina tiše brebentila a nebo byla zticha. Až na jednoho hnědovlasého eguistu, kolem kterého se mačkal houf pěti dívek a chlapců a poslouchali jeho naduté kecy o tom, jak je výjimečný, kolik má peněz a blaaa blaaa blaaa. Tohle všechno běželo dívce hlavou, když si prohlížela okolí a její budoucí spolužáky. No rozhodně lepší než minulá střední. Po chvíli zamířila ke svému fascinovanému druhovi a usmála se nad jeho nadšením. I když byl Steve hodně velký kluk, tak měl pořád oči dítěte a uměl se radovat z každé maličkosti.
"Tak jo děcka!" Zaburácel před nimi jakýsi obrovský vousatý chlapík s koženou vestou.
"Pojďte teď všici se mnou a nikam se nerozebíhejte. Jakožto prváci jedete do školy lodí. Tak honem, honem."
Bety se na obra zakřenila a pochodovala s davem k jezeru.
Tam už na ně čekaly lodě s lucernou na přídi. "Rozdělte se nějak do skupinek a zkuste do tej vody nespadnout. Jinak já se menuju Hagrid." Dokončil Hagrid a sám si taky nastoupil do vlastní loďky, která se s ním povážlivě zakymácela.
V lodi kde seděl Steve už nebylo místo a tak se dívka usadila do vedlejší. Chtěla se chopit jednoho pádla, které ovšem nikde nenašla. Usoudila proto, že lodě asi jedou samy a že to není vůbec špatný vynález. Za ní se usadili ještě čtyři další studenti a když Hagrid zavolal, vyrazilo se. Loďky sebou trochu cukly a vyrazily vpřed. Jako na pouti zavzpominala Bety. Tenkrát se Steve rozhodl že si chce objet okruh na elektrické lodičce. Mezi malými dětmi vypadal vskutku humorně.
Kdyby je teď na jezeru někdo točil shora, vypadalo by to určitě kouzelně.
Hagrid jel v čele a za ním zástup loděk, který na jezeře svítil jako světlušky.
"Tomuhle jezeru se řiká Černý. Asi si můžete domyslet proč." Houkl Hagrid za sebe. Studenti se instinktivně koukli dolů do vody.
Skutečně byla vidět jen černá hladina.
Bety napadlo, co by se v těch temných hlubinách asi mohlo skrývat...
Obří chobotnice? Temné dryády, které si z nich chtějí udělat oběd?
Zahnala černé myšlenky a raději se kochala. Byl odsud totiž mnohem lepší výhled na hrad než z vlaku, kde se do výhledu pletly stromy.

Pohled Steva
Několik minut poté, co se usadili do lodiček již vystupovali zna pevninu a vydali se ke škole.
Steve se ohlížel po své kamarádce. Ta se vedle něho náhle vynořila jakoby vyrostla ze země a uculila se.
Steve se taky usmál a následovali dav nahoru do školy. "Čekal jsem, že to bude velké, ale že až tak..." pronesl zasněně Steve. Bety přikývla. "Já už ji párkrát viděla na obrázcích, ale ve skutečnosti je to něco úplně jiného."
Povídali si dál, až nakonec došli ke vstupní bráně hradu. "Odsaď si vás vezme už paní profesorka Mcgonagallová." Pronesl Hagrid a pak kamsi odpelášil. Před studenty se zjevila vysoká čarodějka v saténovém zeleném hábitu, s černým kloubokem na prošedivělých vlasech. Výraz měla přísný. Pohledem sjela všechny shromážděné a poté si odkašlala.

Pohled Bety
Profesorka začala uvítací řeč, která byla ve skutečnosti pouze upozornění na různé nemravy, kterých se studenti neměli dopouštět. Dívku to příliš nezajímalo. Rozhlížela se po prostoru školy. Vysoká klenba stropu dodávala hradu dojem velkolepého sídla. Bylo zde chladněji jako konečně v každém kamenném hradu, ale nebylo to tak zlé. Snad kvůli kouzlům... Nahoře se občas mihlo něco bílého a průhledného, ale z té dálky nebylo poznat co to je.
Náhle ji někdo nešťouchnul loktem do žeber. Steve. Pohlédla na něj a ten jí hlavou naznačoval, že už velice zajímavý proslov skončil a že již jdou do velkého sálu za ostatními.

Pohled Steva
Steve celou dobu bedlivě poslouchal a divil se, kdo by proboha kradl záchodovou mísu nebo měnil umyvadlo v prase. Profesorka se mu docela zamlouvala. Vypadala přísně, ale fér. To Steve dokázal ocenit. Otočil se na svou kamarádku aby se zeptal, co si o tom myslí. Ta se ovšem koukala někam nahoru a projev ji zřejmě mnoho nezajímal. Chlapec nadzdvihl obočí a šťouchnul do ní aby se probrala. Koukla se na něj tázavým pohledem a konečně si všimla, že proslov už skončil.
Žáci se rozešli kupředu k velkému vstupu do síně.