Jen HP jednodílovky

2. Lenka a Neville

Všichni se srdečně radujeme, že byl Lord Voldemort Harrym Potterem poražen, ale na druhou stranu oplakáváme ty, které jsme při válce ztratili, a že jich není málo.

Sedím na pozemcích a snažím se nemyslet na to špatné, nechci aby mi škrkny zatemněly mysl.

Dívám se po okolí a je všude vše zničeno, což není zrovna příjemné, ale na každé věci se dá najít něco pozitivního.
Přeci jen tato situace má něco do sebe, třeba Neville mi řekl co ke mě cítí.
Bylo to šokující a já to opravdu vůbec nečekala, ale jeho přiznání mi pomohlo bojovat lépe.

„Ahoj Lenko, nechceš jít za ostatními?" a uslyším hlas své nejlepší kamarádky Ginny a já vím, že neví zda se radovat a nebo snad plakat, přišla přeci jen o bratra.

„Já ani ne, potřebuji být chvíli sama stejně mě tam konverzace moc nebavila." odpovím jí na otázku.

„To chápu." přikývne, ale i tak jsi sedne vedle mě na trávu.

„Nad čím přemýšlíš?" šťouchne do mě.

„Tak nějak nad vším." usměju se a šťouchnutí jí oplatím.

„Ale nějak nejvíc nad Nevillem." dodám reálný fakt.

„Nad Nevillem a co nad ním, proč o něm přemýšlíš?" zašklebí se Ginny a já mám dojem, že Ginny ví o co jde, ale i tak jí stejně odpovím.

„Řekl mi, že mě miluje." vydechnu.

„Vážně a co ty na to?" zeptá se, ale překvapená není a čeká co jí na to odpovím.

„Nic nebyl čas, museli jsme bojovat." odpovím přesně tak jak to bylo.

„Aha možná by jsi za ním měla jít." navrhne mi zrzka a má pravdu.

„Jo to bych nejspíš opravdu měla." přikývnu.

„A co se tedy přesně stalo a hlavně jak ti to řekl?" a já se usměju nad její zvědavostí.

„Jsi nějaká zvědavá?" drknu do ní.

„Jo to tedy opravdu jsem." přizná ochotně Ginny.

„No tak dobře, řeknu ti vše." vydechnu a začnu vyprávět.

********************************

Flashback:

Snažím se bojovat co mi síly stačí a vysílám různé kletby okolo sebe na smrtijedy, abychom ochránili Bradavice a vlastně všechny a všechno co máme rádi.

Už se začínám unavovat a v tu chvíli mě Neville zachrání protegem.

„Díky Neville za záchranu." usměju se na něj a on mi nervózně úsměv oplatí.

„Ehm chtěl bych ti něco říct." vyblektne ze sebe Neville.

„Nemyslím si, že je vhodná chvíle." a odrazím kletbu a poukážu na situaci kolem nás, válku.

„Jo já vím, ale nemůžu pomyslet na to, že kdybych umřel a neřekl ti to." a lehce znovu znervózní.

„To ani neříkej, akorát mě děsíš Neville." a ano opravdu mě svými řečmi vyděsí.

„Já víš." a já ho strhnu na stranu za sloup, jelikož jeho směrem letěla kletba.

„Můžeš mi říct vše, i když se to teď nehodí." snažím se ho uklidnit a přimět ho, aby mi řekl co se děje, co mi to vlastně chce říct.

„Jo teda, já chtěl jsem ti chtěl říct, že." jenže Neville, ne a ne to dopovědět, a tak já ho tedy povzbudivě chytnu za ruku, aby mu to pomohlo se lépe vyjádřit a konečně mi říct vlastně to, co má na mysli.

„Není čas." vykřiknu, když na nás někdo zaútočí.

„Bellatrix." zamračím se sama pro sebe.

„Jdi za Harrym Neville, jestli třeba něco nepotřebuje, nějakou pomoc."

„Lenko ne." zavrtí záporně hlavou.

„Jdi." přikážu mu.

„Miluji tě." slyším z jeho úst a vidím jeho oči upřené na mě a pak vidím Nevilla jen rychle odběhnout.

*****************************

„A pak jste přišly vy." a myslím Hermionu a Ginny.

„Je dobře, že jsme bojovali bok po boku." dodám a na Ginny se usměju.

„Zachránila jsi mě před Lestrageovou, málem mě zabila smrtelnou kletbou, díky." podívá se na mě a já zakývu hlavou.

„Nic to nebylo." usměju se.

„Mám tě ráda." vydechne Ginny.

„Já tebe taky." a obě se vřele obejmeme.

„Jo a mám ti za Harryho poděkovat." vzpomne si Ginny.

„A za co?" nechápu proč by mi měl děkovat.

„Že jsi od Harryho odpoutala pozornost, aby jsi Harrymu, Ronovi a Hermioně pomohla v tichosti odejít od veselí z výhry a mohli jsi na chvíli od všeho oddechnout, bylo to od tebe opravdu hezké." vysvětlí Ginny.

„To jsem udělala ráda, ale taky jsem potřebovla na chvíli klid." vysvětlím svůj odchod od toho všeho veselí.

„Jo já vím a hele kdo jde." ušklíbne se zrzka a poukáže na přicházejícího Nevilla a já se nenuceně usměju.

„Hodně štěstí." špitne mi ještě Ginny do ucha a na její místo vedle mě převezme Neville.

„Byl to zmatek, že." rozhodnu se přerušit to zvláštní napětí mezi námi.

„Jo." přikývne a na nic jiného se nevzmůže.

„To co jsem řekl." odhodlá se Neville, ale zase se zasekne.

„Ano?" optám se na to co chce říct a opatrně se na něj podívám.

„Myslel jsem to vážně Lenko, miluji tě, jsi svá a úžasná.
Sice, když jsme se potkali, jakoby poprvé nazval jsem tě Střelenkou, ale to ty nejsi. Nejsi střelná ty jsi výjimečná a nedokážu si představit život bez tebe." dořekne Neville a čeká na mou reakci.

„Taky tě miluju Neville." pousměju se a jeho obličej se rozzáří.

Oba se obejmeme, trochu od sebe odstoupíme, ale ne na dlouho.
Ani nevím jak, ale oba se k sobě pomalu přibližujeme až konečně překonáme tu vzdálenost a spojíme společně naše rty do něžného láskyplného polibku.

Válka možná sice skončila, ale teď začíná něco jiného, zářivějšího, lepší budoucnost a také náš vztah.

Takže tady je další jednodílovka.
Co na ní říkáte?

Crazy_Shophie😜