0. kapitola 1. část

119 7 0
                                    

„Slečno.. Slečno, vzbuďte se. Za chvíli bude snídaně." budila mě má osobní služebná. Když viděla, že už se probouzím, ještě dodala: „Váš otec si s Vámi přeje po snídani mluvit. Vypadá to, že je to důležité." Pomalu jsem se posadila a protáhla se. „Šaty máte nachystané. Pokud byste cokoli potřebovala stačí zavolat." oznámila mi. „Děkuji, Angelo. Myslím, že mám prozatím vše." poděkovala jsem a ona odešla.

Již oblečená jsem došla do jídelny, kde na mě otec s matkou čekali. Byli zde i mý mladší sourozenci, malý vychytralý Sebastien jako vždy s některou z jeho naučných knih, je mi sice teprve 11, ale knih má přečtených mnohem víc než já, Jasmine, které je 15 a nemluví snad o ničem jiném než o klucích, a malinká Emili, té je teprve 6 let, je to moje zlatíčko. Chybí tu akorát Alexandr, mé o pět minut mladší dvojče. „Dobré ráno, otče, matko," pozdravila jsem s mírnou úklonou, „Angela mi sdělila, že si přejete se mnou po snídani mluvit, je tomu tak?" optala jsem se. „Ano, s matkou, s tebou potřebujeme něco probrat." řekl a já se mezi tím posadila ke stolu a začla jíst. „Po snídani přijď, prosím, do mé pracovny." řekl, když se i s matkou zvedali k odchodu. Ve dveřích se málem srazili s Alexandrem, který doslova vběhl do místnosti. Otec ho zpražil pohledem, ale pak odešli.
„Kde ses toulal? A proč vypadáš a vlastně i smrdíš, jako kdybys spal v chlívku?" zeptala jsem se ho se smíchem. „Omlouvám se sestřičko, ale mé klisně se v noci narodilo hříbě." odpověděl a zářivě se na mě usmál. Koně jsou jeho velká záliba už od malička. „Rád bych ti ho věnoval, sestřičko. Je to nádherný zdravý hřebec. Až vyroste, bude určitě jeden z nejrychlejších, co existují." sdělil mi s nadšením. S úsměvem jsem přikývla.

Po jídle jsem šla mramorovými chodbami k otci do pracovny. V hlavě jsem měla jediné: ‚Co se mnou chtějí probrat?'

Devil's daughterKde žijí příběhy. Začni objevovat