V králově srdci

Vyjížďka na koni

Pohled Grace

Po hodině přemýšlení mě z mého přemýšlení vytrhla komorná, abych se šla přichystat na oběd. V pokoji mě čekaly béžovo oranžové šaty. Převlékla jsem se, nechala se učesat a obout. Ani nevím jak, ale stála jsem před jídelnou a chystala se vstoupit. Zastavil mě dotek na pravém zápěstí naskočila mi husí kůže a tlumeně jsem vykřikla. Dotyčný člověk mě zatáhl za závěs v okně a přišpendlil mě ke zdi. Jakmile jsem spatřila dva smaragdy a rošťácký úsměv trochu se mi ulevilo. Srdce jsem měla skoro v krku jak blízko jsme stály. Jako první se vzpamatoval on "Doufám, že naše vyjížďka platí?" Já jen přikývla a dál na něj upřeně hleděla, teda spíš mi pohled z jeho očí sklouzával na hebké rty. Oba jsem dýchaly nepravidelně a mě tlouklo srdce jako o závod, doufala jsem, že to neslyší. A aby toho nebylo málo, přitisknul se ke mě ještě blíž. Chtěla jsem něco říct, ale on jen zakroutil hlavou na znamení, abych mlčela. Naklonil se a sledoval moje rty. 

Z této chvíle nás vyrušily dvoje kroky, ale pak se zastavily. Někdo se zachichotala a pak už bylo slyšet jen šustění jemné látky. Zvědavost mi nedala já i Alex jsme se šli podívat kdo to je. To co jsme, ale viděly jsme zrovna nečekaly.

Vik s Jamesem k sobě naklonění vyměňujíc si polibky byly jednoduše sladcí.

Podívala jsem se na Alexe, ten jen zakroutil hlavou, vzal mě za ruku a odtáhl do čajového salonku.  "Někdy mi připadá, že to není můj mladší bratr"

"Proč?"

"Protože sbalil holku dřív než já"

"A vám to vadí, zranilo vám to ego, že ?" zeptala jsem se naštvaně, vytrhla jsem mu ruku ze sevření  a odešla zadními dveřmi, abych se nepozorovaně dostala do jídelny. Poslední co jsem z místnosti zaslechla bylo mé jméno, které jsem ignorovala.

Pohled Alexandra

Já jsem takový hlupák, co jsem si myslel. Sám vím ,že není jako jiné , které se mi skoro vrhaly do postele.  A já si na ni zkoušel svoje staré triky.  Musí to nějak napravit, získat její důvěru.

Musel jsem už jít do jídelny, abych neurazil naše hostitele.

Ve dveří mě zarazil pohled Grace, její oči vyzařovaly, chlad, nedůvěru a bolest. Věděl jsem že za to můžu já. Mé smutné pocity se rozplynuly když jsem si všiml, že vedle ní sedí Henry. Poprvé za celý svůj život jsem cítil osten závisti.

Sedl jsem si na své místo naproti Grace a celý oběd jsem se s ní snažit navázat jakýkoliv kontakt. 

Oběd byl velmi dobrý, ale já se spíš zabývat lady sedící přímo přede mnou, ta se pořád nahýbala k vévodovy. V duchu jsem doufal že naše vyjížďka platí, rád bych si sní o tom promluvil.

Pohled Grace

Bolelo mě co řekl a tak jsem se rozhodla ho trochu provokovat. Bylo vidět, že se mu nelíbí moje pozornost směřovaná na vévodu Henryho.

Pořád jsem přemýšlela jestli s ním jet na tu vyjížďku nebo ho nechat bloudit po lesích. Rozhodla jsem se trochu ho taky vyděsit. Nic mu nedám zadarmo chce hrát ty jeho hry tak je hrát může, ale netuší proti stojí. 

Když jsem opustila jídelnu šla jsem do komnaty pro své nové jezdecké šaty.

A k nim plášť aby nebyly nápadné.

Vlasy jen nedbale sepnuté. Zadními dveřmi zámku a jeho chodbami jsem se vyplížila do stájí a vyvedla svého koně. A hned uháněla na jeho hřbetu do blízkých lesů. 

Když jsem se dostala k malé kapličce princ už jen přešlapoval na místě. "Vaše veličenstvo, doufám že nečekáte příliš dlouho." Potichu jsem se usmívala, protože jsem věděla, že na mě čeká asi tak hodinu. 

"Ani ne" odpověděl zdvořile, "měli bychom si promluvit." 

"Možná , ale tady není dobré místo pro rozhovory."

"Dobrá tak mě veďte"

Pobídla jsem koně a rozjela se hloub do lesa. Následována Alexandrem. Předtím než ho vezmu k altánku. Chtěla jsem ho trochu vyděsit. Rozjela jsem se rychleji směrem do skal. Díky různým cestičkám jsem se Alexandrovi zmizela v jedná skrýši která, nebyla na první pohled vidět. Viděla jsem ho přes větve jak mě hledá i jak volá mé jméno. Koně jsem poslala jinou cestou, ale tak aby na něj Alex narazil.

Pohled Alexandra

Když mi zmizela brala jsem to jako nejdříve hru, ale pak jsem se začal bát jestli se jí něco nestalo. Zaslechl jsem zapraskání větvičky a spatřil Gracinýho koně. Přitáhl jsem ho za uzdu a do ucha mu pošeptal kde je jeho majitelka. Kůň se rozešel a zmizel v nedaleké puklině. Následoval jsem ho, když mě přivedl k díře, která byla zakrytá větví rozhodl jsem se vstoupit.  Byla to malá místnůstka byla tam kamenný lavička a dohořelá svíčka. Zezadu se mě něco dotklo a já jen vyděšeně křikl. 

Pak se ozval ten melodický dívčí smích. Pořád jsem se držel za srdce a vydýchával tento zážitek. "Příště mě tak neděste"

"Nebudu se vám omlouvat, ale chtěla jsem vědět jak budete reagovat."

"Bál jsem se, že se ti něco stalo, neodpustil bych si to" pohladil jsem ji po tváři a snažil si zapamatovat každý rys její tváře. Oči jí zářily šibalství i něčím jiným co jsem nedokázal pojmenovat. 

"Nechápu jak o mě můžete mít strach, jsem jen další husička v pořadí."

"Nevím proč, ale jsi jiná než ty ostatní."

"To je pravda mě do postele nedostanete a pojďme ať se ještě stihneme dostat k jezeru "

Výraz jí zvážněl, vysmekla se mi a odešla za koňmi.

Omlouvám se, že dlouho nevyšel díl, ale měla jsem problém s vydávání nových dílů. Ale teď se už plně vracím k psaní. LS