Rozhovor s matkou

116 8 1
                                    


Pohled Grace

Ráno mě probudily paprsky slunce prosvítající přes clonu v okně. Líně se protáhnu v měkkých peřinách a rozlepím oči. Pohled mi hned padne na okraj postele kde v noci seděl Alex. Když mi došlo, že tu v noci byl už jsem seděla a snažila se přesvědčit ,že to nemůže být pravda. Budu si muset s ním o to promluvit. Z mích úvah mě vytrhlo zaklepání na dveře slezla jsem z postele a natáhla se pro župan a pozvala návštěvníka dále. Ve dveřích se objevila služebná se šaty a za ní hned Felície. ,,Dobré ráno" pozdraví a usměje se ,,Dobré" povím trochu rozespale. ,,Matka vás očekává v devět na velkou snídani v jídelně a potom by si s vámi ráda promluvila u čaje před obědem v zimní zahradě"  ,, Dobrá" odpovím nejistě, bojím se tématu rozhovoru na to ,že určitě zjistila co se všechno včera stalo. Aby to na mě nebylo poznat obrátila jsem pozornost na šaty , které mi přinesli . Z pohledu ne ně jsem si vzpomněla na dnešní projížďku s Alexem. Ke služce jsem pronesla,, Odpoledne po obědě mi nachystejte jezdecké šaty a ať mi nachystají koně musím si vyčistit hlavu" Felície se nadechla k protestu, ale já ji zadržela ,, Ne, nic neříkejte, matce to řeknu, ale teď mi pomozte do šatů" odsekla jsem zbytečnou debatu a dala se do úprav svého zevnějšku. Nejprve ranní koupel pak  zdlouhavé a bolestné česání. Když jsem konečně byla připravená, prohlížela jsem se v zrcadle své květované šaty a k nim baleríny.

 Když jsem konečně byla připravená, prohlížela jsem se v zrcadle své květované šaty a k nim baleríny

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Devátá hodina se přiblížila velmi rychle a já pospíchala k jídelně abych stíhala vše na čas. Před jídelnou jsem si upravila šaty a zkontrolovala účes a počkala až mi sluha otevřel dveře, u stolu už seděla matka s Vik a na druhé straně seděl princ James a Alexander. Ten se na mě díval tak zvláštně oči mu trochu jiskřily. ,,Dobré ráno" pozdravím a posadím se naproti Alexovi a čekám až přijde otec s králem. 

Po pár minutách se zapojuji do konverzace a pak nastalo téma včerejšího plesu, pohlédla jsem na Alexe a pokoušela jsem se mu číst v očích, ale jediné co jsem v nich viděla byla otázka. Došlo mi, že se ptá co řeknu na to co jsem udělala. Naštěstí Vik začala povídat o to co slyšela o hraběti Fynlovy. Já u toho upírala zrak na tvář Alexandra. Chvíli trvalo než přišel král, když jsme byly všichni přinesli sluhové jídlo. Po snídani jsem šla na chvíli do zahrady jak jsem bloudila a přemýšlela o včerejšku. Přišla jsem až k okraji zahrady kde se rozkládalo malé jezírko s lekníny. Hleděla jsem upřeně na hladinu než ke mě někdo zezadu přišel. Neotočila jsem se ,ale v odrazu na hladině byla vidět Vikiina tvář. Upřeně na mě hleděla a už chtěla odejít, když jsem ji oslovila ,,Nemusíš odcházet Vik"  ,,Jak si mě poznala?" zkoumala mě ,, Viděla jsem tvůj odraz na hladině" přiznala jsem. Vik se pousmála a stoupla si vedle mě, obě jsme se utápěly se svých myšlenkách, když Vik vykřikla  ,,Musím s tebou mluvit" tím upoutala mou pozornost a podívala jsem se na ni a pohledem ji vybídla k pokračování. Zhluboka se nadechla a spustila vyprávění o ní a Jamesovi, jen na ni hleděla na nevěděla co jí říct. Jakmile skončila dívala se ne mě a čekala na mou reakci. Než jsem stačila něco říct, uslyšela jsem jak někdo volá mé jméno, otočila jsem se a spatřila matku jak k nám míří. Její příchod byl požehnání i katastrofa zároveň. Pohledem jsem uklidnila Vik , že nic nepovím stiskla jí ruku a odešla vstříct své matce. Poznala ,že vím co ode mně chce a počkala než jsem přišla blíž. ,, Grace, musíme si spolu promluvit" začala já kývla a spolu jsme se vydaly k botanickému skleníku. Uvnitř bylo celý rok teplo, posadily jsme se ke kávovému stolku a matka mě chytla za ruce. ,, Víš, že pro tebe chci to nejlepší?" já ji jen upřeně sledovala  a čekala co mi poví ,,jistě jsi si všimla, že o tebe projevují zájem dva muži a jedním z nich je princ Alexander" konstatovala . ,,Ale taky vévoda Henry a já se chci zeptat ke kterému tě táhne srdce?" bez přemýšlení jsem vyhrkla,, K Alexovi " s obavami jsem se podívala na matku ,ale ta se jen usmívala. ,,Myslela jsem si to a i on se na tebe tak láskyplně dívá ,ale bojím se o tebe mé dítě víš sama moc dobře jak se chová k ženám." Trochu jsem posmutněla a zamyslela se ,měla pravdu i já se toho bála ,ale nevěděla jsem co si počít tyhle city jsem k nikomu necítila. ,, Ano matko já vím ,ale cítím to tak" ta jen přikývla a vstala. ,,Nech si to projít hlavou ,ale byla bych raději kdyby ses rozhodovala srdcem" dotkala se konejšivě mého ramene a odešla, nechávajíc mě rozpolcenou mezi pocity a rozumem.

Tak tohle byl pro mě zatím poslední předepsaný díl a další asi dva týdni nic nevydám. Omlouvám se a děkuji že čtete. L

V králově srdciKde žijí příběhy. Začni objevovat