ANNASETH

01

Dorazili jsme do tábora. Uniformu kterou jsem dostala v autě jsem si tam i převlékla. Vyšla jsem z auta a viděla jak z náklaďáků vystupují vojáci, kterým mám pomoci se zlepšit a pak je posílat na smrt. Oni se seřadili a já i podplukovník Dipett jsme si stoupli čelem k nim.

,,Vojáci pozor, jsem podplukovník Dipett a tohle je agetka Morrowá. Váš výcvik se zlepší a ona vám k tomu pomůže. Jestli se vám to nebude líbit máte smůlu." Oznámil jim a odešel.

,,Zdravím vojáci. Komu mám dát pěstí aby jste pochopili že na můj výcvik jste krátcí." Nikdo nic neříkal tak jsem to považovala za vyřízené. Pokynula jsem jim hlavou aby mě následovali.

,,Tohle bude vaše. Tady spíte hoďte si sem tašky a jde se běhat." Rozkázala jsem a s pobaveným úsměvem jsem vyrazila ke dveřím. Kde už stálo pár vojáků.

,,My už, ale trénink máme. Proč by jsme potřebovali další?" Zeptá se. Neodpovídám jen mlčím a on tak přestává a my se můžeme-

,,Jaké je vaše pravé jméno agentko?" Zeptá se někdo zamnou. Otočím se k danému hlasu a předemnou stojí. Pohledný hnědovlasý seržant.

,,Co tím myslíte seržante?" Zašklebila jsem se.

,,Slyšel jsem jak Dipet váhal. To dělají holky když mi to jméno nechtějí říct." Lehkomyslné co kdyby pravdu neměl.

,,Máte pravdu není to mé jméno a co vaše jméno?" Povytáhla jsem obočí a čekala na odpověď.

,,Říkejte mi Bucky." Usmál se. Měl přitažlivý úsměv.

,,Celé jméno?" Usmála jsem se na zpět.

,,James Buchanan Barnes." Kývla jsem a rozešla se pryč. Oni šli zamnou a James je vedl ,,Ale pořád nevím to vaše?" Doběhne mě.

,,Fajn zahrajeme si hru. Když se v mojí přítomnosti stane divná věc řeknu ti své jméno. Platí?" Pootočím k němu hlavu a on mi naší sázku kývne.

Dojdeme k lesu kde už oni nasazují batohy se závažím a čekají na rozkaz k pohybu. Rozkaz byl vydán. Vojáci vyrazili a s nimi i jejich velitelka běžela rychleji než oni a přesto běžela jen na půl. Když doběhli k místu kam potřebovali už na ně čekala střelnice a vlastní ring.

,,Jdeme se bavit vážení." Otočila se na ně s ďábelským úsměvem. Kývli.

Agentka vzala do ruky nejdřív luk a šípy. Zpevnila se, ale ruce měla klidné zamířila na terč a vystřelila. Terč před ní výbuchl. Ukázala jim jakou barvu má jaký druh šípu. Normální byli zelený. S plynem byli modrý. Zápalné byli červené. A výbušné byli černé.

Spousta vojáků šlo hned po výbušných, ale ty jim agetka hned zabavila a podala jim normální. A nechala je trénovat a vydala se ke skupině kde byl i otravný, ale pohledný seržant. Boj zblízka. Vzala si na ukázku Barnese. Postavili se proti sobě. První útočil Barnes. Útočil pěstmi levá. Pravá. Agentka jeho pravou zastavila, zkroutila a škubla tak silně že Bucky udělal menší salto a skončil na lopadkách.

Takhle to pokračovalo celý den až do večera. Vojáci se vraceli unavení a ve vzduchu trčela otázka. Proč se učí nový výcvik když už jím prošli. Když se vrátili do tábora a oni si mohli jít lehnout. Jejich trenérka se vydala za nimi.

,,Tak chlapi, omlouvám se za váš drsný výcvik. Bohužel celý tento tábor byl vybraný jako odboj proti Hydře. Jestli se v boji zraníte pokračujte. Jestli umřete rozchoďte to." Odešla a nechala je zkoumat její slova.

Dívka odešla do svého stanu a aniž by věděla že byla sledována. Vysvlékla se z její uniformy a nechala jí ležet. Pomocí její magie si sepla její vlasy a tak jako každý večer se pokusila vyčarovat portál na Asgard. On jí viděl. Viděl ne jen její tělo, ale také ty zvláštní věci o kterých mu řekla a že mu pak řekne své jméno. Jeho myšlenky se radovali. On celý byl nadšený.

....

Druhý den ráno na ní už před stanem čekal a tak jí zatáhl zpátky dovnitř. Dívala se na něj velice zmateně.

,,Co potřebuješ vědět?"

,,Viděl jsem ty divné věci, které se dějí okolo tebe a taky máš skvělou postavu." Dívka z toho byla zmatenější a koukala na něj s pozdviženým obočím.

,,Sledoval jsem tě včera do stanu. Teď tvé jméno a vysvětlení kdo jsi?" Usmál se vítězně dokud mu nepřilétla facka a další a další.

,,Jak se opovažuješ?! Sledovat mě? Mě?!" Nemohla se dostat k normálnímu uvažování a v sobě měla jen zlost. Z jejích rukou vyšlo pár záblesků světla než se dívka uklidnila.

,,Uklidni se já nechtěl, ale jinak bych to z tebe nedostal. Prosím řekni mi to." Poprosil jí.

,,Víš mohl si mě poprosit už nazačatku a řekla bych ti ho. Ale fajn. Nepocházím ze země." Bucky otevřel pusu a čekal na další vysvětlení ,,Nazývají mě různě. Světlo a temnota. Den a noc. Jing a Jang. Mé jméno je Annaseth. Jsem bohyně slunce a měsíce či jinak veškerého života z vesmíru." Nevěřil by jí, ale viděl jak krásná byla a také viděl její světélkující ruce.

,,Je mi divné to říct, ale věřím ti." Usmál se na ní a ona na něj. Věřil jí to a díky tomu si získal i on její důvěru. Byla za to ráda.

...

Po dalších pár týdnech tréninku a menších misích proti Hydře se Annaseth a Bucky stali blízkými přáteli. Annaseth ignorovala motýlky v břiše, protože i kdyby sebevíc chtěla. Věděla že jednou bude muset odejít a nebo že by mohl zemřít a ona by přišla o další milovanou osobu. Nepřipouštěla si to. A před ním neukazovala žádné emoce či jiné náznaky citu k němu. On to viděl a věděl co cítil. Stalo se mu to párkrát a teď to pro něj bylo silnější. Byla boží bytost. Byla nádherná, milá a krutá zároveň. Zamiloval se a ona nejspíš ne.

,,Byli jsme vybráni aby jsme šli proti jednotkám Hydry. Má nás jít dvě stě proti tisícům." Stěžovala si dívka když přišla k sobě do stanu. Čekal tam a ona to cítila.

,,Philips se zbláznil. To nemůžeme zvládnout. I tak by ses měl jít chystat já jdu také." Oznámila a zoufale se na něj podívala.

,,Klid pod tvým dohledem jsme ještě nikdy neprohráli a ty jistě použiješ i nějaké kouzla." Usmál se na ní když držel její obličeji v dlaních. Dokázal jí zvednout náladu a jeho oči. Lehce bouřkové oči, které měl jen on. Přiblížil se a ona neucukla a tak to udělal. Políbil ji. Oběma se jim v těle rozlilo příjemné teplo a rozletěli se jim motýlci v břiše se samotným ohňostrojem. Bylo to krásné. Byli to jen oni dva. Žádná válka. Žádná smrt. Jen oni dva.

Odtáhla se od něj. Byl to pro ní nejlepší pocit za posledních několik měsíců, ale i tak to musela udělat. Na nic nečekala a vyběhla pryč. Nasedla do jednoho z náklaďáku a čekala než vyrazí. Do stejného náklaďáku nastoupilo jen pár vojáků. Naštěstí mezi nimi Bucky nebyl.

...

Dorazili na bojiště.

Annaseth dala všem svým vojínům kouzlo nesmrtelnosti a tak mohli vyrazit.

Po pár minutách boje odhodil jeden z vojáků Hydry granát. Ten dopadl v blízkosti Anny. Když vybuchl odhodil střepiny země a Annu daleko od místa výbuch. Při dopadu na zem se bouchla do hlavy a upadla do bezvědomí. Její kouzlo se tak vypařilo a vojáci začali umírat a byli unášeni do oblastí nepřítele.

Jejich velitelku našli živou, ale v bezvědomí. Naložili ji do meďáku a odvezli do tábora na ošetřovnu.

Omlouvám se za dlouhou dobu čekání, ale psala jsem pár kapitol do předu. Děkuju za pochopení a dnes vyjde ještě jedna. :)