ANNASETH

07

Měla jsem sen. Nebo to nebyl sen? Ne. Byla to historka,  kterou jsem poslouchala jako malá. Bohužel byla to historka jen do doby než jsem tomu čelila sama. Mrazivý obři z Jotunheimu. Nebyla to vzpomínka na moje přátele a mě. Byla to vzpomínka na první válku s Jotunhaimem. Mě otce, ale do války nepustil. Ne, měla jsem zůstat doma na Ásgardu s matkou a cvičit své schopnosti. Ale vždy když jsem byla uložena ke spánku jsem pokaždé měla vizi. Vize byli vždy o tom stejném vždy o tom jak na Midgardu nezamrzají jen pustiny, ale vesnice plné lidí. Zkáza byla všude a krve prolití čelilo stovky ásgartských vojáků. 

Avšak válka skončila a můj otec domů přinesl malého chlapce, kterého pojmenoval Loki. Loki se postupným dospíváním dostal až ke svému titulu. Loki bůh lstí a faleše. Nikdo nevěděl kde se to v něm bere, avšak měli tušení že mladý bůh si přijde něčím jiným jen on sám nevěděl kdo je, až kromě jeho rodiny. Která přísahala, že mladého chlapce ochrání před touto krutou pravdou co nejdéle to půjde. Náš čas se krátil a má dnešní vize mi dokázala jak málo času máme.

_

Thor měl dnes svůj den aby se dostal k jeho korunovačním klenotům jakožto prvorozený syn krále. Annaseth měla stejné právo na trůn jako Thore, ale věděla že jako syn má právo první, ale sotva si udrží trůn s jeho nadutostí, kterou si vštípil za posledních pár set let v jeho zlatých ložích a že není nikdo lepší bojovník jako on. On však věděl, že Annaseth byla lepší jen si to nepřipouštěl. 

Ještě než měla korunovace začít já si musela promluvit s Ódinem, abych ho upozornila na svou vizi a na to že náš čas skrýváním pravdy se krátí. 

,,Otče?" Prohlásila jsem když jsem vstoupila do zlaté síně, která už byla připravená na slavnost korunovace.

,,Měla jsi vizi?" Zeptal se otec, věděl že bych ho jinak nerušila. Kývla jsem, rychle jsem vyšla vyšla schody a začala mluvit až když jsem stála u otcova trůnu.

,,Mrazivý obři už nabrali své síly a jsou připraveni se znovu vrhnout do boje a získat zpět co jim bylo vzato, otče." 

,,Ano, dlouho jsem se bál že to přijde a když je to tu nechce se mi tomu věřit. Víš ještě něco dalšího, dcero?" Kývla jsem a řekla mu že náš čas se skrytím pravdy před Lokim skončím velice brzy. Když si mě vyslechl odpověděl že to vyřešíme po korunovaci, která už má brzy začít. Zůstala jsem stát při otcově boku jen jsem ze svého prstenu udělala opět žezlo. Brzy do síně přišla matka s Lokim a královskou gardou, válečníky, kteří zaujali své místa na schodech a pod schody. Do síně se ještě dostalo z velké části obyvatel z Ásgardu a už se jen čekalo na příchod Thora.

Dveře zlaté síně se rozlétli a dovnitř vstoupil Thor ve své naleštěné zbroji a kladivem Mjölnir. Řval jako lev. Své kladivo vyhazoval do vzduchu. Předváděl se tak moc, že vlastní matka se sestrou se nad ním zasmáli a protočili oči. Loki si nad ním povzdechl stejně jako otec, ale jen Loki otočil svůj pohled jinam. Sif se stejně jako jeho další tři blízcí přátelé se mu vysmívali, ale jen Sif nad ním prohodila pár slov.

,,To je celý on." 

Thor pak se svým zářivým úsměvem dostal až ke schodům k trůnu kde poklekl, ale jeho pyšný výraz se mu z obličeje neztratil. Jásot v síni u stal a tak vše otec Ódin byl schopen začít mluvit zatím co Annaseth se soustředila na dění okolo, ale zároveň naslouchala otci a pozorovala Thora i ostatní. 

Zatím co otec promlouval ke Thorovi, Annaseth pocítila změnu v jejím prostředí a tak se svou magii začala prohledávat ásgartský zámek. Pocítila velkou část temné energie v Ódinově pokladnici kde se ukrývali různé trofeje z válek avšak teď jí volala jen jedna. Byla to mrazivá pokladnice mrazivých obrů Annaseth se už jí pomalu dotýkala. Když se na jejím rameni objevila ruka ledová, modrá a mrazivá. Annaseth se z její vize probrala a krokem do zadu narazila do své matky a tím si upoutala pozornost všech i její jeho otce, který už o nich věděl také.

,,Mrazivý obři!" Vykřikla a její otce a král tak bouchl svým žezlem o zem, a proti modrým obrům z Jotunheimu vyrazil ničitel obránce pokladnice a z mrazivých obrů se stal jen prach.

Ódin, Annaseth s Thorem a Lokim se okamžitě vydali k trofejím. Zde naši důkaz že se ledový obři dostali až sem. Byl tam led a mráz a části těl nejen dvou ásgartských vojáků, ale i tří obrů. Zatím co Ódin zkontroloval modrou truhlu s mocí zmrazit svět jen s pouhým jedním máchnutím. Thor zuřil vzteky stejně jako jeho sestra, ale ta to nedala tak dobře najevo na rozdíl od jejího bratra. Loki to je bedlivě pozoroval a čekal tak jako vždy. 

,,Za tohle ti obři zaplatí!" Rozkřikl se Thor. 

,,Už zaplatili," začal otec ,,svými životy." Tím otec rozzuřil Thora ještě více. Poslouchala jsem otce a Thora se hádat a slyšela jsem jen jedno a to samé. Thor by chtěl vytáhnout do války a otce mu to zakázat a měla jsem z toho smíšené pocity. Přesně toto jsem otci ještě tak před stoletím říkala já. Musela jsem zakročit. 

,,A DOST!," vykřikla jsem ,,Thore to stačí! Na takovou válku nejsme připraveni. To o čem mluvíš není jen bitva někde na louce odkud vyjdeš slavnější než si přišel. Tohle by znamenalo válku mezi světy. Mezi bohy a obry. Jedna taková válka už byla a my sotva vyvázli živí!" Celou dobu jsem se dívala Thorovi do očí a pomalu plivala oheň. To už přišla řada na otce.

,,A ty taky! Otče já souhlasím s Thorem. Nechci válku, ale něco se udělat musí. Vždyť se jim podařilo dostat až jsem bez zahlédnutí. Heimdal je neviděl přicházet a málem ani já a ty! Co když je příště neuvidíme, hm? Co se pak stane? Musí se něco udělat!" Když moje řeč skončila Ódin kývnul nad mojí myšlenkou, ale stejně nás poslal pryč že to vyřeší sám.

Tak tedy já, rozčílený Thor a mlčící Loki jsme odešli do našich komnat, ale místo toho jsme šli do síně kde jsme se vždy scházeli s ostatními. První tam vrazil Thor a vzteky převrátil jeden dlouhý stůl plný jídla, ale když zjistil že mu to nepomůže sednul si tiše na schody a přemýšlel. Já se zatím natáhla na jednu ze zlatých lavic a velice příjemně vyhřátých od krbu vedle. Slyšela jsem jak za námi dorazili i ostatní a viděli to spoušť co napáchal Thor. Já se pak zaměřila na Thora, který měl ve své společnosti šeptajícího Lokiho.

,,Loki, Thore co si to tam šeptáte?" Zeptala jsem se s nadzdviženým obočím. Oba dva se na mě podívali pak zpátky na sebe a opět na mě. 

,,Loki souhlasí semnou." Odpoví Thor než se do toho stihnu vložit já zasáhne Sif. 

,,Souhlasí. V čem?" ,,Ve válce s Jotunhaimem." Řeknu rychle já. 

Všichni se na něj zděšeně podívali a začali namítat a Loki zase něco zašeptal a Thor začal mít jeho slavný proslov o tom jak jsou všichni díky němu tím čím jsou a že jsou přátelé, tak ať ho podpoří. Když oni souhlasili otočil se ke mě. 

,,Půjdeš semnou sestřičko?" Natáhl ke mě ruku a čekal jestli ji vezmu. 

,,Thore pamatuješ si proč mne otec poslal jako trest na Midgard?" Zeptala jsem se ho. Bohužel zavrtěl hlavou a já tak byla nucená mu to vysvětlit.

,,Byla jsem snad v podobném věku jako ty. Chtěla jsem válčit a projíždět se na koni až do západu slunce stejně jako ty. Moji přátele a já jsme chtěli dokázat že už na to máme že máme na válku dost sil stejně jako vy. Vydali jsme se tedy do Jotunheimu. Mezi těmito přáteli byla i dcera Heimdala Heda-"

,,Heimdal nemá dceru." Přerušil mě Thor.

,,Ano, protože je mrtvá! Stejně jako moji ostatní přátelé. Thore nesmíš udělat stejnou chybu jako jsem provedla já." 

Thor se na mě podíval a kývl znovu ke mně natáhl ruku a já ji tentokrát přijala. Odešli jsme tak do stájí a osedlali koně a vydali se za Heimdalem do zlaté kopule Bifrostu.