*KATY*
Stojím na letišti. Vůbec se mi odtud nechce. Prožila jsem tu 17 let života. Prožila jsem taky první slovo, první krok, první den ve škole, první nadávky a první lásku. Bude to hrůza. Ale začnu tam nový život. Sice na něj nikdy nezapomenu, ale mohla bych si najít kluka tam. V rušném Londýně. Najdu si kamarády. Pravé kamarády. Už mě nebude nikdo šikanovat a podrážet mi nohy na obědech. Tohle je za mnou. Už nikdy nechci něco takového zažít.
Kolem nás chodí lidi všech národností a barev. Každý mluví jiným jazykem. Čekáme tu už minimálně hodinu a půl a já mám pocit, že každou chvíli umřu. Hlásí náš let. Konečně. Stěžuju si na hodinu půl a co budu dělat v letadle několik hodin. Sedám si do letadla vedle mě sedí nějaký kluk. Je vážně hezký. Má hnědé kudrnaté vlasy.
"Ahoj krásko." Řekl. To je poprvé co mi tak někdo řekl. Teda pokud nepočítám strýce Toma. Tak mi vždy říkal.
"A-ahoj." Panebože. Nikdy jsem nebyla tak nervózní. Ale proč jsem nervózní? Není důvod abych byla nervózní.
"Jaké krásné jméno má taková krásná dívka?" Zeptal se. Panebože já musím být červená až naprdeli ( :D )
"J-já jsem Katy Collins. Ty?" Zeptala jsem. To je nejvíc slov, co jsem kdy řekla nějakýmu klukovy.
"Jsem Ashton. Ashton Irwin. Proč letíš do Londýna?"
"S našima se tam stěhujeme. Dostali tam pracovní nabítku. A já se musím přizpůsobit." Vůbec ho neznám, nevím, proč mu to vlastně říkám. Jemu by to vlastně mělo být jedno.
''Já tam bydlím. Líbí se mi tam. Sice tam nebydlíme dlouho ale je to tam super. Zrovna teď letím od babičky.'' Řekl. Vypadá mile. Možná by mohl být můj.... kamarád, nebo něco víc. Ne, Kate, na to nemysli. Baví se s tebou jen z povinosti. Nechce být s tebou kamarád. Kdo by chtěl být kamarád s uštěpačnou a tajemnou Katy Collins? Nikdo.
''Já Londým znám, jezdíme sem často, ale rodiče to cestování asi přestalo bavit, tak se tam stěhujeme kvůli jejich práci, ale to už víš.'' Usmála jsem se na něho on mi úsměv opětoval. To je poprvé co se na mě usmál nějakej kluk a nebyl z rodiny. YES!!
''A co kdybychom šly dneska někam ven Katy Collins? Budeš mít čas?'' PANE-BOŽE! To je sen? Jestli jo tak se nechci probudit. Nikdy jsem nebyla nikde s klukem.
''Půjdu ráda Ashtone Irwine.''
'PROSÍME VŠECHNY CESTUJÍCÍ ABY SE PŘIPÁSALI. bUDEME PŘISTÁVAT ASI AK ZA 15 MINUT V LONDÝNĚ' Ozvalo se s reproduktorů nad našimi hlavami. Myslela jsem že ohluchnu.
*Na letišti*
Všude je moc lidí a já nemůžu najít svoje rodiče. Ani Ashton nemůže najít ty svoje. Jel sám a tady ho jen musí vyzvednout, aby nemusel taxíkem domů. S Ashtonem jsme si vyměnili čísla a večer jdeme ven. Rodiče budou nadšení, že mám alespoň nějakého kamaráda. A ještě je to kluk. Máma se štěstím zblázní. Zrovna se otočím na Ashtona, když do něj vrazím. Při srážce jsem zahlédla své rodiče. Mávali an mě jak pominutí. Asi mě taky nemohli najít.
''Ashtone, já budu muset jít, rodiče na mě támhle čekají. Uvidíme se večer tak zatím.'' Řeknu mu než odcházím. Byla bych už pryč, kdyby mě nechytnul za zápestí ne nepolíbil na tvář. To si snad děláte už ze mě prdel dneska ne?? Tech událostí na mě dneska už moc. Za dnešní den jsem se dokázala normálně abavis s klukem, našla jsem si prvního kamaráda a dostala jsem pusu. Sice na tvář ale byla to pusa!! Bože jestli mě slyšíš tak jsi ta nejúžasnější osoba na světě.
''Dobře, budu se těšit.'' Řekne a každý odcházíme svým vlastním směrem.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Omlovám se za to, že nebyla část skoro dva týdny, ale vůbec se mi nechtělo psát. Užijte si díl ;) xo__xo
