Cítím se tak sama, nemám žádné kamarády, spolužáci mě před všemi ponižují. Naprosto to nezvládám. Nemám na to sílu ani nervy. Jediné co mě drží nad vodu je on. Luke. Nezná mě. Sice spolu chodíme do třídy ale nikdy se na mě ani nepodíval. Lidé ho sice nemají moc rádi, ale je na tom lépe než já. Jsem do něho bezhlavě zamilovaná už něco přes 4 roky. Říkáte si, jak to že jsem mu ještě nic neřekla? Mám jednoduchou odpověď. Jsem srab. Totální srab co se bojí mluvit na kohokoliv. Sice ho miluji, ale to se nesmí nikdy dozvědět. Udělala bych mu hroznou ostudu, jen co bych na něj promluvila. Nevím proč mě ostatní nemají rádi. Na minulé škole jsem měla spoustu kamarádů a oni mě brali takovou, jaká jsem byla. Nikdy jsem nebyla hezká. Nikdy jsme nikoho nezajímala a nikdy jsem neměla kluka. No a co? Je to moje věc. Nikoho to nemusí zajímat. Ale jednou tu byl jeden kluk. Jmenoval se Matt ale to už je uzavřená kapitola. Bylo to o letních prázdninách a bylo mám 10. Do teď si sice píšem ale už né tak často jak kdysi. Tenhle rok se chci změnit. Úplně. Nechám se ostříhat, přebarvím si vlasy, změním styl oblečení. už nechci být tačerná ovce, za kterou mě doteď všichni měli. Nesnáším svůj život, a proto chci začít od začátku. Nová škola. Nový kamarádi. Nový domov. Nová já. Nový život. Jediné co mě trápí je Luke. Já mu chybět nebudu, ale on mě ano. Chci začít nový život, tak na něj musím zapomenout. V nové zemi si najdu kamarády a možná i kluka. Nebude tak těžké na něj zapomenout. Snad. Všem tu bude beze mě líp. S rodiči se stěhujeme ze Sydney do Londýna. Vždy jsme chtěla bydlet v Londýně. Byla jsem tam už mockrát. Pokaždé když tam jsem tak si to město zamilovávám víc a víc. A teď tam budu bydlet. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Stěhujeme se tam, protože tam naši dostali pracovní nabídk co se neodmítá. I když Londýn miluju, tak mi tohle město bude chybět. Bude mi chybět on..
*LUKE*
Stěhujeme se. Ale já nechci. Co tam budu dělat? Nic. Nikoho tam neznám. Sice jsem se tady s nikým nebavil, ale byla tu ona. Ta, která mi dávala radost do života. Nikdy jsem s ní nemluvil. Neměl jsem na to odvahu. Nikdy jsem jí neřekl ani AHOJ nebo JAK SE MÁŠ? Byl jsem srab. Byl jsem a vždycky budu. Bude mi chybět. Bude mi chybět, to jak se usmívala, když dostala dobrou známku. Bude mi chybět její mračení když jí něco nešlo. Bude mi chybět všechno co je spojeno s ní. Bude mi chybět ona. Ta nejdokonalejší holka co jsem kdy viděl. Snažilo se o mě hodně holek, ale já měl oči jen pro ni. Pro tu krásnou Katy Collins. Oslnila mě na první pohled. Myslím na ni ve dne i v noci. Zdá se mi oní. Když zavřu oči tak ji vidím. Miluju ji. A teď bude pryč. Bude na druhém konci světa. kdyby tu nebyla ona, byl bych ochotný jet kamkoliv. Ale ona mě tu držela. Držely mě tu její hnědé oči, plné rty, které nikdy neochutnám, její krásný úsměv. Ale co jiného mi zbývá. Když jedou rodiče, musím jet i já. Je jim jedno jestli chci nebo ne. Nic jiného mi nezbývá..
