Zkoušky přešly, zima začala ustupovat a za okny se objevovalo nesmělé slunce, málo hřejivé, přesto však dodávající světlo a potřebnou oporu. Srovnal ses s tím, jak ses cítil. A nebál ses to říct ostatním. Pohledy plné nepochopení tě již neposílaly do hlubin zoufalé touhy se přizpůsobit davu.
Doufal jsi, že jednoho dne potkáš někoho, kdo rozechvěje tvé srdce. A trochu sobecky sis přál, aby to bylo brzy, protože ses o své úsměvy toužil dělit.
Společně s přírodou ses pomalu probouzel i ty, Davide, usmíval ses do nových dnů a nechával mrazivé paprsky, aby se dotýkaly tvé tváře při každém rozednění.
ČTEŠ
Procitni, Amorku [𝐀𝐂𝐄]
Short StoryZa jednu zimu toho lze stihnout mnoho. Za jeden rok ještě více. Procitnout ze snu trvá jen chvíli, srovnat se s ním však potrvá déle a ty o tom víš své. Pocity by nikdo neměl podceňovat a potlačovat, protože jsou součástí lidskosti. I té tvojí. A vě...
![Procitni, Amorku [𝐀𝐂𝐄]](https://img.wattpad.com/cover/256081722-64-k761292.jpg)