Kdysi ses domů těšil – kráčel jsi rychle a z nákupního centra vycházel s úsměvem na rtech. Posledních pár týdnů ses však v obchodě zdržoval tak dlouho, jak jen bylo možné. Dokonce ses ochotně ujmul zavíračky po každé delší směně. Tolik povinností a zodpovědnosti, jen aby ses mohl zdržet pár minut v práci.
Nebylo divu – venku vládl mráz a doma na tebe čekala skripta, která jsi během semestru otevřel jen párkrát. Komu by se chtělo myslet na učení, když řešil krizi ve svém nitru?
Dny mizely stejně rychle jako vločky, roztápějící se na otevřené dlani. Stejně jedinečné jako ty. Stejně pomíjivé.
ČTEŠ
Procitni, Amorku [𝐀𝐂𝐄]
Short StoryZa jednu zimu toho lze stihnout mnoho. Za jeden rok ještě více. Procitnout ze snu trvá jen chvíli, srovnat se s ním však potrvá déle a ty o tom víš své. Pocity by nikdo neměl podceňovat a potlačovat, protože jsou součástí lidskosti. I té tvojí. A vě...
![Procitni, Amorku [𝐀𝐂𝐄]](https://img.wattpad.com/cover/256081722-64-k761292.jpg)