Poslední strážce

27.

Po žranici, jak jsem to přejmenovala, protože to vážně připomínalo slavnost obžerství mi bylo Davidem mezi odchodem připomenuto, že musím počkat v předsálí, než mě uvedou. Nezapomněl na mě opět spiklenecky mrknout, jako kdyby se už nemohl dočkat, až složím přísahu věrnosti Koruně. Pořád jsem za tím viděla nějakou levárnu, která zatím zůstávala skrytá. Došli jsme všichni společně před trůnní sál, který už jsem znala, já zařazena na samotném konci jako spodina zdejší společnosti.

„Jeho Veličenstvo král, Její Veličenstvo královna!" zahalekal muž za dveřmi a poté, co se otevřely rozezněly se trubky a možná další nástroje oznamující příchod královské rodiny. 

Nakoukla jsem přes hlavy ostatních, abych viděla, že sál je nacpaný dvořany. Panebože, to se musím dnes znemožnit před tolika lidmi? Nešlo by to trochu více v soukromí? Následně představili královnu matku, korunního prince, jeho sestru, královu sestru Cordélii s manželem a dcerou. Pak následoval Michael Spencer se svým synem, a nakonec Falk York, ten otravný chlap, co seděl vedle mě. 

Třeba si teď jeho jméno konečně zapamatuji, i když jsem o tom těžce pochybovala. Zůstala jsem zde stát poslední a nohy se mi rozklepaly jako rosol. Nejraději bych se otočila na nízkém podpatku a utekla zpět do svého pokoje. V hlavě jsem měla absolutní duto, takže jsem se jen děsila toho, že budu muset skládat nějaký slib, který jsem zapomněla. Hrdlo se mi sevřelo a měla jsem pocit, že nemůžu dýchat. 

Panebože, nebo kdokoliv jiný tam nahoře, nedopusť, abych udělala nějakou ostudu. Alespoň protentokrát ne!

„Lady Kenna Blake!" zahalekal muž za dveřmi a dva sluhové mi otevřeli dveře. 

Mírně jsem si vykasala sukně a chytila je do obou rukou a pomalu jsem kráčela vpřed po rudém běhounu. Soustředila jsem se jen na bod před sebou, velký trůn a krále na něm sedícího. Nesměla jsem se dívat po lidech okolo, jinak bych ztratila koncentraci a v lepším případě bych škobrtla, v tom horším bych se sesunula k zemi jako spadlá hruška. 

Cítila jsem, jak mi splašeně buší srdce a dlaně jsem měla zpocené tak, až mi z nich hladká látka klouzala. Famfáry byly krátké a já ještě nebyla ani před stupínkem. Několik kroků jsem tak ušla v naprostém tichu, které narušovalo špitání dvořanů. Tak přesně tohle jsem nepotřebovala. Zastavila jsem se před vyvýšenými trůny, tentokrát tam kromě toho králova byly i menší pro královnu, královnu matku a obě Davidovy děti. 

Udělala jsem hlubokou úklonu, přesně tak, jak mě učila Sibel během rychlokurzu a málem jsem se nenarovnala zpět, jelikož jsem ztratila rovnováhu. Mírně jsem se zapotácela, ale naštěstí jsem to vybalancovala. I tak jsem ale musela vypadat jako absolutní nemehlo. Král David vstal ze svého trůnu, pokynul na muže stojícího nalevo ode mě a oba přede mě předstoupili na dobré dva kroky.

„Lady Kenno Blakeová," prohodil ten druhý muž tónem, který prozrazoval, že je mu jeho úloha proti srsti. Netušila jsem, jestli to nějak souvisí s mojí osobou nebo obecně nerad vykonává tyto procedury, ale nejspíš to nezjistím.

„Rozhodla jste se dobrovolně vstoupit pod ochranu Koruny," pokračoval monotónním hlasem. No, o té dobrovolnosti by se dalo polemizovat, ale mlčela jsem a upírala pohled na nevlastního strýce, který se tvářil spokojeně. Což se rozhodně nedalo říct o jeho manželce a matce.

„Slibujete, že budete ctít královský majestát, ochraňovat dobrou pověst královské rodiny a nikdy se úmyslně nedopustíte jakékoliv újmy vůči Koruně?"

„Slibuji," zakuňkala jsem tiše.

„Slibujete, že budete hájit dobré mravy Dvora a nijak se neprohřešíte vůči jeho zvyklostem?" zeptal se znovu.