New life (New element cz)

Koncert

Probudila jsem se kolem poledne. Na mobilu jsem si všimla, že mám nějakou zprávu a žádost o přátelství. Kouknu na žádost a vidím, že si mě chci přidat... oh můj bože Ondra Havel si mě chci přidat do přátel. Zpanikařím a žádost samozřejmě přijmu. Po chvilce mi přijde zpráva. Píše mi Ondra.

Ondra: "Ahoj, těšíš se na koncert?"

"Já: "Ahoj, ano a moc."  Na odpověď nečekám dlouho.

Ondra: "Ehhmmm... dáš mi tvé telefoní číslo?"

Já: "Ehmm... jo jasně." Odpovím a napíšu mu své číslo. Už neodpověděl, ale místo toho mi zazvonil mobil. Neznámé číslo? Zvednu to.

"Haló?" zeptám se.

"Ahoj." uslyším moc dobře známí hlas. Netušila jsem, že mi hned zavolá.

"A-a-ahoj." vykoktám. Nevím, co mám dělat.  Sedím na postely, jako přimražená. Nemůžu se hnout. Srdce mi buší až někde v krku. Žaludek se mi sevře a já nemůžu vydat ani hlásku.

"Můžu se na něco zeptat?" zeptá se.

"J-j-ja-jasně." koktám.

"Nechceš po koncertu zajít třeba na večeři?" řekne. 

"J-j-jo, k-k-kli-klidně." vykoktám.

"Fajn, tak se uvidíme na koncertu a můžu ti zařídit vstup do zákulisí. Pro tebe a pokud budeš mít nějaký doprovod." na tímhle se musím pousmát.

"To jako fakt?" zeptám se už trochu v klidu.

"Jasně. Není to žádný problém." s těmito slovy zavěsil. Spadla jsem zpět do postele a zavřela oči. Pořád se mi v hlavě přehrává tento rozhovor. Rychle se posadím a zavolám Evee.

"Evee, že neuhádneš, komu jsem dala číslo a kdo mi volal." vypískla jsem.

"Nekecej, že si mu dala číslo?" zeptá se nevěřícně.

"Jo. Chvíli jsme si psali na fb. Napsal mi jestli mu dám své číslo a tak jsem mu ho napsala. Po chvíli mi zavolal." začala jsem jí vyprávět. "Ale teď se musím oblíct a připravit se. Za hodinu musíme na vlak abychom to stihli." řekla jsem a zavěsila. Je dobře, že má být celý víken kolem dvaceti stupňů. Což se docela divím koncem ledna. Vzala jsem si kraťasy, černé tričko s logem New Element a celý můl look završila botami na pěti centimetrovém klínku. Nalíčila jsem se, zvnila si vlasy a mohlo se vyrazit. Do kabelky jsem si hodila mobil, sluchátka, tablet, peněženku a ještě pár dalších kravin, co obvykle nosím. Všechno jsem se ještě třikrát zkontrolovala a mohla jsem vyrazit na nádraží, kde už čeká Evee. Cesta do Budějic uběhla rychle. Ve Veselí jsme přešli hned do našeho vlaku a za pět minut jsme jeli směr Budějovice. Jsem docela nervózní. Najednou mi zapípal mobil. Kouknu a vidím smska od Ondry. Ano během cesty vlakem jsem si jeho číslo uložila.

"Ahoj, už jste na cestě? xxOndraxx"

"Ano, za chvíli jsme v Budějkách. xxViolaxx" už neodepsal. Po jetě asi čtvrt hodině jízdy  končeně vystupujeme. Vycházíme  před nádražní buduvu a vidíme černou limuzínu. Po chvíli se otevřou dveře a vyleze Chris.

"Ahoj, ty musíš být Viola a tohle tvůj doprovod." usměje a obě nás obejme. Poté vylezou i ostatní. Cítím, že se mi podlamují kolena. To je snad sen. 

"A-a-ahoj." vykoktáme obě nastejno.

"Páni, jsi ještě krásnejší než na fotkách na fb." usměje s Ondra a políbí mě na tvář. Co to se mnou je? Cítím jak se mi hrne červená barva do tváře.

"Tak děvčata, nasedat a jede se na koncert." prohlásí Vojta a otevře dveře od limuzíny. První nastoupí Lukaš po něm Evee, Ondra, já. Naproti si sednou Chris a Vojta. Celou cestu je ticho. Nikdo nic neříká. Je to dosti trapné. Sedím u okna a koukám ven. Najednou ucítím něčí ruku kolem mých ramen. Trochu se leknu, ale když zjistím, že je to Ondra pousmáju se.

"Kluci, co takhle zjistit něco tady o Vio a... ehmm.. jak se jmenuješ?" prolomí ticho Chis.

"Jsem Evee." usměje se..

"Chrisi, to není špatný nápad." řekne Ondra. "Co vy na to holky?" dodá. Obě kývneme. 

"Tak já začnu. Kolik je váám let?" zeptá se Vojta.

"Mě je patnáct." řeknu.

"Mě je šesnáct." řekne Evee. Najednou jsem si uvědomila, že nemám budnu, ale jen vestu a mám odhalená zápěstí. Lukáš si toho všiml a hned se musel zaptat: "Vio, co to máš na zápěstí?"

"Nic." odpovím a rychle je schovám do klína. Luky na mě koukne pohledem alá Proč to nechceš říct? Nakonec jim ruce ukážu. Všichni se kouknou na zápěstí a pak na mě a zase na nápěstí a zase na mě a takhle problikávají mezi mnou a mým zápěstím asi minutu.

"Vio, co to je?" zeptá se Ondra.

"Jizvy." sklopím pohled.

"Proč?" zeptá se Vojta.

"Problémy doma. Šikana od mladšího bratra. Problémy s klukem a další věci." řeknu s roztřeseným hlasem.

"Aha.... Ale teď si ráda, že nejsi doma, že?" podívjí se na mě všichni.

"Jo, nemusím poslouchat mámu ani bráchu." odpovím a začnu se znuvu koukat z okna.

************

Spolu s Evee stojíme hend u pódia. Museli jsme se prodrat davem fanynek. Po chvíli vyběhnou na jeviště kluci a všichni kolem začnou pištět. my s nimi. 

"Takže tuhle písničku chceme věnovat dvoum holkám. Vio, Evee to je rpo vás." zakřičí Ondra do mikrofonu a začnou zpívat Znamení. Tuhle písničku miluju. Všichni začnou zpívat s nimi a po chvíli nás strhnou taky. Pak následují písničky Sdílení, Jak ti to říct, Pár slov, Svědomí atd.... Potom, co kluci dozpívali jdeme do jejich šatny. Vede nás tam nějaký pán. Říká, že kluci hned přijdou, že tu na ně máme počkat. Obě jsme se posadili na pohovku a čekali. Asi po půl hodině přišli kluci.

"Bylo to úžasné." řeknu, když se všichni obejmeme. 

"Díky." usmějou se kluci.

"Ehmm... Vio, pojď se na chvíli." zavolá ne mě Ondra.

"Ano?" usmáju se, když k němu přijdu.

"Ta večeře pořád platí." usměje se. Ajo ta večeře. Úplně jsem na to zapomněla.

"Hele lidi. My padáme. Čau. Večer u mě." zavolá na ostatní Ondra a jdeme ven.

***************

Zůstala jsem s Chrisem, Vojtou a Lukym. Vio a Ondra někam odešli. No nevadí.

"Tak a co budeme dělat my?" zeptá se po chvíli ticha Vojta. Je tak sladkej.

"Mohli bychom jet k Ondorvi a kouknou na nějakej film." navrne Luky.

"Tak jo." odsouhlasí Chris a všichni se podívají na mě. Přikývnu a jedeme. Jedeme do Ondrovo  domu. Ano má tady v Budějovicích dům. Sice je na kraji města, ale to je fuk.

***********

"Tak co si pustíme?" zeptám se.

"Horor." vykřknou najednou.

"S tím nesouhlasím." založím si ruce na hrudi.

"Ale no tak. Bude sranda." začnou škemrat.

"Jo, sranda bude až se v noci budu bát. To určitě. Tůdle." udělám na ně dlouhý nos.

"Prosíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííím." zakňučí Vojta. Jak mu mám říct ne. Nakonec souhlasím. Všichni sedíme na gauči a čekáme, co Chris přinese. Samozřejmě přinesl Kruh. Viděla jsem to jednou a ještě teď z toho mám noční můry. 

Vím, že to nikdo nečte, ale i tak, kdyby se tu někdo takový našel děkuji že to čte. Moc se omlouvám za chyby. Pokusím se vydávat, co nejčasteji.