New life (New element cz)

Viola a Vojta spolu.

Ahojky, šíleně se nudím, jelikož jedeme na výlet a sedím v busu a nevím, co dělat. Ještě asi dvě hodiny cesty. Je tu další díl. Omlouvám se za chyby. Doufám, že se bude líbit.

Vybrali Dlouhá cesta. Divím se, že vybrali romantiku. Ale je to od nich milý. Aspoň Evee nebude mít noční můry. Po asi půl hodině se k nám připojili i Ondráš s Amandou. V jejich přítomnosti jsem se necítila ve své kůži. Přitiskla jsem se víc k Vojtovi.
"Co se děje?" šeplt směrem ke mě.
"Nic jen.... ale nic." řekla jsem sekavě.
"No něco jo. Jinak by ses. Na mě tak nelepila." koukl na mě.
"Jdu spát." řekla jsem a zvedala se, že půjdu.
"Aspoň tu nebudeš překážet." prohlásil Onráš. Se slzami v očích jsem utekla do Vojtova pokoje. Do horníno patra už nevkročím. Lenla jsem si a brečela jako malá holka. Ani jsem si neuvědomila, že přišel Vojta.
"Beruško, nebreč. To bude v pořádku. Nevšímej si ho. Když uvidí, že tě to štve, bude to dělat pořád." řekl a lehl si ke mě. Přivinul si mě k sobě. Uklidnila jsem se. S ním jsem opravdu šťastná. Po rozchodu s
Davidem jsem bezmyšklenkovitě upnula na Ondřeje. Teď toho lituji. Kdybych napsala Vojtovi mohlo být všechno jinak. Nemusela bych se trápit.
"Posloucháš mě?" lehce se mnou zatřepal.
"Co?" zeptala jsem se.
"Takže ne. Kde pořád lítáš?" koukl na mě.
"Co? Já nikde nelítám." hrála jsem úplně blbou.
"Myslím myšlenkama. Jsi úplně mimo. Už asi deset minut tu na tebe mluvím a ty jediný, co děláš je, že čučíš do stropu." zasmál se. Tomu jsem se musela taky zasmát.
"Vidíš, úsměv ti sluší víc, než ty uslzený oči." řekl a políbil mě na čelo.
"Miluju tě." řekla jsem
"Já tebe vic." usmál se. Jednu ruku položil vedle mého levěho ramene a drouhou vedle pravého. Koukl mi do očí a pak na mé rty a pak zase do mých očí. Přikývla jsem. Jemně mě políbil. Neváhala jsem ani vteřinu a hned začala spolupracovat. On ví, co vždycky mi pomůže na všechno zapomenout.
"Chceš být moje holka?" zeptal se po tom, co jsem se od sebe odtáhli. Nic jsem neřekla a políbila ho.
"Mám to brát jako ano?" zeltal se.
"Ber to jak chceš." usmála jsem se.
"Měla by ses vyspat. Zítra máš školu a teď je... skoro jedenáct." usmál se a odešel. Šla jsem do 'svého, pokoje a zamkla se. Ze skříně jsem vyndala pyžamo, tedy kraťasy a tílko, spodní prádlo a odešla do koupelny. Osprchovala jsem se, oblékla, odlíčila, vyčistila zuby a šla spát.
"Dobrou noc, beruško." slyšela jsem za dveřmi Vojtu.
"Dobrou." odpověděla jsem. Během asi deseti minut jsem usnula. Vzbudila jsem se kolem půlnoci. Brečela jsem. Došla jsem dl koupelny trochu se opláchnout. Zkusila jsem znovu usnout, ale nemohla jsem. Zvedla jsem se a šla do kuchyně, ale viděla jsem něco, co jsem vidět nechtěla. Amanda seděla na lince a líbal se s Ondrášem. Otočila jsem se a šla za Vojtou. Ještě se u něj svítilo.
"Můžu?" zaklepala jsem a nakoukla dovnitř. Stál u skříně, jen v džínách a nejspíš hledal něco převlčení.
"Co se děje?" podíval se na mě ustaraně.
"Nemůžu spát." řekla jsem.
"Tak můžeš spát tady. Mě to nevadí." usmál se.
"Vážně ti to nevadí?" zeptala jsem se.
"Nevadí." usmál se a uakázal, že si klidně můžu lehnout. Lehla jsem si. Po chvíli si lehl i on. Objal mě a během chviličky jsme oba spali.

Tak jo. Dopsáno. Za dnešek bude těch dílu víc (asi). Už asi půl hodiny, možná i víc, jsme v Praze. Teď jdu napsat další díl Life with 1D a pak možná ještě tady, ale to asi až cestou zpět. Zatím se mějte. Ahojda.