Always You (Larry Mpreg)

21.

23. června 2023 - současnost

Harry odložil hrníček okamžitě, jakmile mu začalo být nevolno. Silné bolesti břicha ho doprovázely celé ráno, ale zatím to ještě nedosáhlo takového stupně, kdy by musel běžet na záchod. Tedy do teď.

Co nejrychleji odklopil víko, aby padl na kolena a vyzvracel se do záchodové mísy. Jenže křeče neustávaly, ani když ho v puse začala pálit neznámá kovová chuť.

"Doprdele," zamumlal, když otevřel oči a spatřil krev, jak stéká po straně. Rukou si v panice zakryl pusu, ale krev se mu tím tak akorát dostala i na ní. Znovu se v křečích prohnul v zádech, jen aby další krev mohla skončit v záchodové míse. Teď již i brečel. Ale co bylo hlavní, ve strachu a panice si zakrýval bříško, které ho ne a ne přestat zlobit. Nějaká krev se mu dostala i na oblečení, když opakovaně zvracel a naříkal, když břicho nesnesitelně bolelo. Musí okamžitě do nemocnice. Tohle není dobrý, kurva tohle vůbec není dobrý.

Využil chvíle, kdy křeče na chvilku ustaly, aby si zavolal záchranku. Myslel přitom na Louise, který šel kurva jenom nakoupit a na to malé miminko, které bylo v nebezpečí. Nemůže se mu nic stát. Je ještě tak malinké, nemůže ho ztratit.

Celou dobu brečel. Klepal se z toho, když uslyšel houkání sanitky, pevně si držel větší bříško a modlil se za jejich andílka, který momentálně potřebuje okamžitou pomoct. Harry si nedokázal představit, že by mu ho vzali. Že by doktor měl pravdu. Že by ho nikdy nespatřil. Chtěl se rozbrečet nanovo, ale to už u něj byli záchranáři, kteří ho ve spěchu položili na nosítka. Chtěl něco říct, možná aby zavolali Louise, nebo aby zachránili jeho miminko, ale pak omdlel.

Mezitím Louis vybíral těstoviny u jednoho z regálů v supermarketu, když se mu najednou rozezvučel mobil. Vhodil tedy rychle špagety do košíku a s myšlenkou, že mu volá Harry, že mu něco zapomněl napsat na seznam, mobil vytáhl z kapsy. Zamračil se, když spatřil neznámé číslo.

Zvedl oči od obrazovky, zatímco mobil stále potichu vibroval, aby se porozhlídl. Číslo mu nepřipadalo povědomé, a to se mu nelíbilo. S největší pravděpodobností to byl buď nějaký novinář, nebo s horším, paparazzi, který čekal venku, až vyleze z obchodu. Nad tím chtěl hlasitě zaklít. Těkal očima po krámu, i na parkoviště, ale nikoho podezřelého z foťákem neviděl.

Znovu sklopil oči k obrazovce. Mohl to být kdokoli. A on na dotěrné otázky novinářů teď fakt odpovídat nechtěl, ani to, kde bude tenhle a tenhle týden. Vlastně nikdy na ně neodpovídal a nechával mobil jen tak zvonit. Mnohokrát si již změnil číslo, ale oni si ho vždycky nějakým způsobem získali. A on jen doufal, že si ho pro tentokrát nebude muset měnit znovu. Jenže ten pocit, že se něco stalo, ho přinutil se zastavit, když již chtěl zmáčknout červené tlačítko. Hovor nakonec přijal.

"Dobrý den, fakultní nemocnice Barts Londýn, jste Louis Tomlinson?"

V Louisovi se všechno sevřelo, že skoro ze sebe nedokázal dostat odpověď, "A-ano, co-"

Žena sedící u telefonu ho přerušila, "Před pár minutami nám sem přivezli vašeho manžela, váš kontakt byl uložen pro nouzové a naléhavé situace, dokážete se sem co nejrychleji dostavit?"

Pytlíček těstovin, který měl v ruce mu vyklouzl. Panebože, Harry je v nemocnici. Měl co dělat, aby mu nespadl i ten mobil.

"Pane? Jste v pořádku? Potřebuji, aby se sem někdo dostavil a vyplnil formuláře," pokračoval hlas. Louis nechápal, jak může být takhle klidná.

"Ano- eh jo, jo, hned tam budu," rozeběhl se k východu, nákupní košík nechal dávno za sebou, když si prorážel cestu ke svému autu.

"Prosím, je můj manžel v pořádku? Je těhotný- on-," hlas se mu neuvěřitelně třásl a s klepajícíma rukama nedokázal nastartovat. Jeho hlava si přestavovala ty nejhorší scénáře.