Kawaii Deadly Danger [EraserMic]

Kapitola 2.

Pohled: Yamada

Představte si, že se zatraceně brzo ráno probudíte a to tím způsobem, že na vás sedí Aizawa s úchylným výrazem na tváři a oznámí vám, že vás asi nejspíš zabije mafie.
Víte jak jsem se cítil?!

Momentálně se plížíme venku okolo chatek a já pořád nevím co se to tu děje. Shouta mi to zatím odmítá prozradit, protože za prvé by mě ještě více vyděsil a za druhé musíme být zticha, nebo ti neznámí zjistí že se chystáme zmizet.

Než jsme se vzdálili od chatky, dal mi Shouta kuchyňský nůž a sám si vzal taky jeden.
Proč mě musí tak strašit?!

Postupovali jsme dále, Shouta mě neustále napomínal, abych byl zticha i přes to že jsem byl výjimečně jako ryba.

Najednou Aizawa prudce zastavil. Samozřejmě jsme do něj narazil.

,,Pssst! Zashi! Vidíš ty chlápky, co támhle postávají? Tak ti čekají, až se objevíme. A mají střelné zbraně. My taky potřebujeme střelné zbraně, jinak tady v tom lese do rána nepřežijeme. Víš co to znamená, viď?" vystrašeně jsme se na něj podíval. Ne! Nevím. Nechci to vědět. Sakra!... On je chce...

,,Hizashi, já tě opravdu nechci vylekat, ale tihle dva nebudou první živý bytosti, které jsem...no... uspal?" Pane bože! On je chce zabít!

,, Ale potřebuju pomoct, chápeš?" pokračoval, ,, Jsou dva a já je naráz nezvládnu. Proto jsem ti dal ten nůž. " Cože? Tak to ne! Tohle nemůžu!

Viděl, že se k ničemu nemám, tak se opět nebezpečně přiblížil k mému obličeji a zašeptal: ,,Tak co, Zashi? Zabiješ pro mě? " No snad nemyslí vážně?! Teď musím být úplně rudý! Ještě že je taková tma. On ví jak mě jeho blízká přítomnost znervózňuje a využívá toho! Copak teď mohu říct ne?

,,To snad ne... Já chci umřít..." zamrmlal jsem stále vystrašeným ale nově i trochu otráveným tónem. Ale on mi ke krku lehce přiložil kuchyňský nůž, chvíli se jen díval do mých značně zmatených očí a poté pronesl: ,,To už nikdy neříkej.... A teď pojď!" rozběhl se ke stromu blíže dvěma ozbrojeným gorilám. Z mých úst se ozval neindetifikovatelný zvuk značící mé zoufalství a rozběhl jsem se tím samým směrem.

,, Skvěle! Takže... Nemáme moc času. Nemůžeme vymyslet nějaký úžasný plán jak je sejmeme během sekundy a oni si toho ani nevšimnou... Takže snadno a jednoduše vylezeme na tenhle strom, až řeknu teď tak seskočíme dolů, využijeme momentu překvapení a podřízneme je. Ale počkej! Nekoukej se na mě jako na vraha! Neboj se, Hizu, nedůležitější je si to nevyčítat. Podívej se na ně, jsou zbytečný. Skoro jako roboti. Oni chtějí zabít dva teenagery, s tím, že za jednoho dostanou pěkný balík peněz a druhý se jim připlete do cesty. Naše životy jsou mnohem cennější! Když ne můj tak aspoň ten tvůj Hizashi !"

Cítil jsem, jak se mi hrne krev do tváří. Abych tak shrnul své pocity, už nemohu být více zmatený.

Shouta vylezl na strom a já hned za ním. Vsadím se, že větší trému bych neměl ani u maturity.
Měli jsme dokonalý výhled na pleše dvou primitivů. Vůbec ničeho si nevšimli. Ani jediný zvuk nepostřehli. Kdybych já chtěl někoho zavraždit, udělám to sám a nebo si najmu nějaké schopnější vrahy.

,, Připrav se.... " upozornil mě Aizawa, ,,Teď!"

Každý jsme skočili za krk nic netušícím golemům. Své oběti jsem jednou rukou zakryl pusu i nos a druhou roztřesenou ruku s nožem jsme mu přidržel u krku. Dokážu to! Nedokážu... Musím... Ale no tak vzchop se! Shouta mě vzal sebou  i když věděl že mu budu určitě překážet protože... Protože se bál že mě zabijí? To zní jako důvod k tomu abych se aspoň snažil nebýt přítěž.

Přitlačil jsem na nůž a pomalu přejel podél krku. Stoupl jsem si a sledoval jak muž padl mrtev k zemi. Ten už to asi nerozdýchá, myslím.

Kvůli mému odhodlávání jsem úplně zapomněl na Aizawu, který měl za úkol to samé, co já.

Ne, že bych se bál, že to nezvládne, o to překvapenější jsem byl, když jsme viděl dění přede mnou.

Zbylý mafián držel Shoutu za krk asi metr nad zemí. Aby toho nebylo málo ještě mu u břicha držel pistoli. Směšné bylo ovšem to, že byl do své nynější činnosti tak zabraný, že si ani nevšiml, že jsem přežil a ještě se zbavil jeho kámoše.

Bez rozmýšlení jsem se přiblížil k němu, přesněji za něj. Kupil se ve mě takový neskutečný vztek.
Tak ty mi tu budeš dusit mého Shoutu, ty hromado zbytečného svalstva, jo? Bodl jsem ho nožem do zad. A ještě. A ještě potřetí. Nebo ještě dvakrát.
Pět je odteď mé oblíbené číslo.

Shouta seděl vedle druhého umrlce a lapal po dechu. Sedl jsem si vedle něj.

Aizawa mě pobídl abych se posunul ještě blíž k němu a... Objal mě.

,, Děkuju, Hizashi. Ale nezachraňuj mě moc často, budu se potom cítit špatně. To já tě do toho zatáhl.... "

Odtáhl jsme se a zářivě se na něj usmál. ,,To máš asi smůlu. Já se totiž cítím skvěle, když tě zachraňuji. Není tak špatné pro tebe zabíjet Shouto Aizawo."

*
*
*
*
Je tu další kapitola!
Co si o tom zatím myslíte?

Máte rádi EraserMic?

Jaký má smysl jezdit do Mexika na čínu?....

Tak zatím!