Kawaii Deadly Danger [EraserMic]

Kapitola 1.

Pohled: Aizawa

Ach, pane bože řekni, co jsem udělal tak závažného a hříšného že musím celý týden spát na rozvrzané posteli v chatce na spadnutí, trpět vyprávění velice záživných strašidelných příběhu svých úžasných spolužáků a poslouchat mého ještě úžasnějšího  spolubydlícího jak si zpívá ve sprše?

Nechápu proč jsem na to kývnul. Buď jsem byl opilý a nebo mě přesvědčily Hizashiho psí oči. Jo, je to jasný. Byl jsem totálně na mol.

Už s tím nic neudělám takže teď trčím teprve první den ve směšně velkém lese na školním táboře s až nechutně nadšeným Hizashim a bandou dalších tupců. Chci spát. Prosím.

,,Yoooo Shoouuutaaaa! " Ale ne. Zase zpátky do reality... Vypadá to že spánku mi nebude dopřáno ještě hodně dlouho.

,,No? Tak co je zase..." zamumlám jen z polospánku, protože v takových podmínkách se normální pořádný spánek sotva dostaví.

Jen tak mimochodem, už nějakou dobu visím vzhůru nohama na větvi nějakého stromu a snažím se ignorovat okolí. Nemám sice tušení kde byl celou dobu Hizashi, že mě neotravoval, každopádně ten sladký klid už je bohužel pryč.

Otevřu oči a první co spatřím je culící se Yamada ani ne dva centimetry od mého obličeje. On mě chce zabít. Já ho zabiju.

,,Sho, už jsi tu takhle pár hodin a vsadím se, že sis ani nevšiml že jsem pryč". Ha ha ha. To byl dobrý vtípek. Jak bych si asi mohl nevšimnout toho podezřelého ticha ty naivní pitomče. Protočil jsem očima.
Přiblížil jsem hlavu ještě blíž k němu tak, že jsme se dotýkali nosy.
,,Jestli jsi mi nepřišel říct aspoň natolik podstatnou informaci jako třeba kolik je hodin tak se zase rychle kliď."

Hizashi jen zamrkal, nervózně se zasmál a úplně rudý udělal dva kroky dozadu. To mělo být zase co?

,, N-no, co se času týče tak je půl devátý... " A sakra. Tolik hodin?,,...A vzhledem k tomu že ty asi nehodláš večeřet hrachovou kaši a knedlík tak bychom měli jít rovnou do společenské místnosti." dořekl a já se na něj nechápavě podíval. ,,Shoutaa, neříkej mi že jsi neposlouchal ani slůvko z toho co nám říkal učitel! Budou se vyprávět strašidelné historky!" Panno Marie na nebesích tak to... si musím nechat ujít.

,,A ani se neopovažuj mi říct že tam nepůjdeš Aizawo! Budeš tam se mnou rozumíš? Teda... Chci říct..... Ž-že jestli tam nejdeš sám tak já tě tam dostanu násilím!"
Pobaveně jsme se na něj díval. Je roztomilý. Možná. Občas. Výjimečně. Ne není!

Konečně jsem seskočil ze stromu dolů, a na zemi se posadil do tureckého sedu. ,,Já tam po svých rozhodně nejdu. Budeš mě asi muset odnést..." No potěš koště, co jsem to zase řekl. Ale takhle mám aspoň malou mizivou šanci že tam nebudu muset chodit.

Yamada se na mě díval jako na zjevení a i přes to šero jsem viděl jak je červený. Tyhle jeho reakce fakt nikdy nepochopím. Nerozumím mu. No nic, dneska asi spím venku. Povzdychl jsem si, lehnul si na záda do trávy a zavřel oči.

Když najednou jsem ucítil jak mě ze země zvedají silné paže. Takže tam opravdu musím! To snad ne... A já si byl tak jistý že mě tu nechá a půjde si po svých!
Zadíval jsem se na Hizashiho neurčitý vyraz a v duchu se pousmál.

✨Time skip✨

Nějaký kluk už vypráví asi pátou krvavou povídku. Opravdu nevím kde je bere. A asi to vědět nechci. Ale nakonec nebyl tak špatný nápad sem jít, i když nepochybuji o tom že spánek by byl lepší. Hizashi mě už nějakou tu hodinku drží za ruku jako klíště a nejspíš si to ani neuvědomuje a nebo si myslí že o tom nevím já. A jeho výraz je mimochodem též k nezaplacení.
Tak schválně. Něco zkusím. Zashi se poslední dobou chová divně. Je v mé přítomnosti nervózní. A popravdě z toho mám docela srandu. Docela hodně. Jsem asi od přírody trochu škodolibý.