Kawaii Deadly Danger [EraserMic]

Kapitola 4.

Probudily mě nikoli sluneční paprsky, ale zvuky vycházející z kuchyně. Posadil jsme se na posteli a přemítal, co se událo dnes v noci. Okna byla stále zavřená a byly zatáhnuté závěsy. Do domku nepronikalo skoro žádné světlo.
Porozhlédl jsem se po místnost. A řeknu vám... To jsem opravdu neměl dělat. V rozích u stropu byli velcí pavouci okolo kterých byla ještě asi stovka mláďat. Na zemi se válel naštěstí už mrtvý šváb. Ovšem z pod postele vylézalo ještě něco dalšího, co jsem nebyl schopný identifikovat a pochybuji, že jsem to vůbec někdy v životě viděl. Jak jsem tady na tom odporném místě mohl přespat....

V mžiku jsem vyskočil z postele a běžel do kuchyně.
Na stole byly dva talíře. Jeden byl prázdný a na druhém ležela bagetka se sýrem, nejspíš pro mě.
Aizawa seděl v tureckém sedu na lince se značně znuděným výrazem a hrál si s dalším švábem. Je tohle něco jako noční můra...?
Pohlédl na mě : ,,Jé, už jsi vzhůru? Dal sis na čas, bude deset hodin. Je tady nuda. " poznamenal, než si všiml mého znepokojeného pohledu směřovaného na jeho nového švábího kamaráda. Zazubil se, vzal švába do ruky a odhodil ho kamsi za sebe. ,,Promiň, vážně jsem se nudil."

,,Tady v tom domě nezůstanu už ani minutu!" vyjekl jsem.
,,Oi, toho jsem se obával. Víš, já se probudil bohužel už v půl šesté, protože někdo klepal na dveře. Chvíli jsem počkal, než to ustalo a šel se podívat oknem kdo to byl. Okolo chatky už pár hodin pochoduje pět a více ozbrojených otravů." povzdychl si. Jak může být tak klidný?!

,,A-a-alee to přece nemůžeme odhadnout, dokdy tu budou..."
,,Ty někam chvátáš? Já ne... Stejně, teď bychom měli být na školním táboře. To je například ukázková ztráta času. Budu upřímný. Radši budu s tebou v rozpadající se chatce, než s celou svou hlučnou třídou někde ve stanech. Ty dokonce ani nejsi hlučný, když jsi zrovna vystrašený, takže teď vůbec." usmál se.

,,Tak za prvé, NEJSEM vystrašený! Za druhé, sice mě těší, že jsi radši se mnou, já s tebou též rád trávím čas, ale bez mafiánů," lehce jsem se zčervenal, ,,A za třetí, nikam nechvátám, ale jsem v domě, ve kterém je více havěti než čistého vzduchu." dopověděl jsme zoufale.

,,Zashi, už ti to říkám po sté, brouci ti neudělají nic horšího než bych mohl já. Prostě ti neublíží." podíval se na mě káravým pohledem. Ignoroval jsem to.

,,Ale šváb mě může kousnout. Ty bys mě nekousl." přemýšlel jsem nahlas.
,,Ale mohl bych to zkusit... " divoce se ušklíbl.
,,Nee!"

Začal se smát. Idiot. Zrudnul jsem a protočil očima. Podíval jsem se po místnosti. Prohlédnu si to tu. Zamířil jsem k lednici. Zajímalo by by mě, jestli v ní něco je...
Než jsem však dorazil k lednici, Aizawa zděšeně vykřikl: ,, Do lednice ne!", postavil se před lednici a omluvně se usmál.,, Jsou tam... Švábi."

Mě trefí. Nebo spáchám nežití.

,,Můžeš mi prosím říct, kde tady v tom zpropadeném domě mohu normálně existovat bez toho aby mě pozorovali švábi?!"
,,Noo... Tak bez švábů to asi nepůjde, alee stejně nemáme na výběr ne? Jestli tedy nechceš aby tě zastřelili, ale já tě ven stejně nepustím. Nudil bych se. Z koho bych si tak dělal srandu?"

,,Beru zpět. S tebou opravdu netrávím čas rád." Lež.
,,Copak nejsi rád zdrojem mé zábavy? Já si myslíme že jsi.~"

No to jsi uhodl.

Zakroutil jsem hlavou, otočil se na patě a zamířil zpátky do ložnice. Proč? Nemám páru. Ale pavouci budou určitě chápavější společnost než Shouta.
V ložnici jsem padl rovnou do postele. Tam mi snad neohrozí nebezpečí. Přeci jen jsem tam v klidu spal a teď jsem docela naživu.