Pohled Nakashiho
"Já tam nejdu. Nemůžu!" opakuje tady Lea už asi po stopadesátý a mě to začíná už pomalinku štvát.
"A proč bys nemohla? Dva měsíce jste spolu nebyli ani nemluvili. Copak nejseš ráda, že ho po takové době uvidíš?" vždyť je to jak celý prázdniny nevidět nejku, tak co jí hrabe?
"No právě! 2 měsíce. Pozná to. Pozná to na mně. Myslíš, že mi bude věřit, že jsem přibrala ze salátů? Dovol mi, abych se zasmála." přetočila se směrem ke zdi a já seskočil za ní.
"Vím, na co se chceš zeptat. Mám tě už přečtenýho. Ano, řeknu mu to, ale ne teď." odsekla a natiskla se ke Kel0vi aka plyšovýmu kocourkovi, stejnému, jako má Jawo. Já ji jen hladil po paži a nic neříkal, nebylo co. Je mi jí líto. Toto si nezaslouží. Vždyť nikomu nic neudělala! (ale brzy udělám @bratr_mad_skullky :)) )
"Ráďo, prosím. můžeš se jít věnovat svým věcem, já to tu zvládnu. Nejsem malá holka." zamumlala do Kel0vy srsti a já lehce zaraženě koukal na koberec. nakonec jsem se ale zvedl, z jedné skříňky vyndal tašku, položil ji vedle ní a s tichým 'ahoj' opustil její pokoj, následně i dům a odjel k sobě.
Pohled Lei
Když jsem se vzbudila, bylo něco kolem tří odpoledne. Igelitka na posteli, o které absolutně nemám páru, jak se tady objevila, byla odignorována a já se s prázdným žaludkem vydala směr kuchyně.
Těsto do mikrovlnky, pánev na plotnu, výkon na 6, zelenina, olej, šunka, sýr..=> aneb když se Skull chystá zapálit linku (ani nepotřebuju MenTa, přemýšlím, jestli nejsme vzdálená rodina XD)
Na již rozpečené placky jsem nahodila smaženou zeleninu, nakrájenou šunku, sýr, zabalila to úhledné tortily (mám hlaad🤤) a jako třešnička na dortu se ozval zákon schválnorti v podobě domovního zvonku. Když jsem společně s obědosvačinou v ruce otevřela, jako by mi zamrzla každičká buňka v těle.
"D-Do-Do-Dom-mini-ku?" strnul mi zrak na usmívajícím se Němečkovi. Tímto mi ale došla všechna slova. (a mně na chvíli taky xd)
"A-Aho-j." zadíval se do zdi a nervózně se podrbal na zátylku. Já se zmohla jen na rychlé pozvednutí ruky. Za tu dobu se vůbec nezměnil. Jen má delší vlasy.
"Co-Co tady děláš?" konečně jsem se probrala a odstoupením od dveří ho pozvala dál.
"Dáš si taky?" zamávám mu svým obědosvačinou před obličejem a jdu do kuchyně nalít džus a Gejmrovi kafe. (já aji bych si dala xd)
"Pokud by ti to nevadilo." prohodil Dominik a po chvilce mnou projel zbláštní pocit, když se mi dvě silné paže obmotaly kolem pasu. Hlavně to byl strach. Strach z minulosti i z toho, aby to nepoznal.
Táákže čauwez lidi, tady MAD_SKULLka a vítám vás u další kapitolky. Ne, nejsem mrtvá, stále žiju😂i když..někdo mbye ne😏nicméně jsem to trochu rozjela a teď se chystám na 21.2😇tak..doufám, že se líbilo a brzy naviděnou
Vaše Skullka❤💀
ČTEŠ
These smaragd eyes w/Gejmr w/Moon (NAVŽDY UZAVŘENO)
FanfictionPřátelství.. Tajemství.. Láska..? 2 lidi co se znají jen přes internet, přesto k sobě chovají jisté city.. . . . A pak je tady další osoba co si bude muset pořídit další mozek a pravděpodobně se bude moct stát dokonalým psychologem😂😂🙈 . . ...
