These smaragd eyes w/Gejmr w/Moon (NAVŽDY UZAVŘENO)

29

"Co tady děláš?!" vykřikl někdo zespoda a já se pomalu posadila a protáhla se.

"Potřebuju ji vidět!" ozvala se rána, která mě donutila se zvednout a jít se kouknout, co se tam děje. Dole mě čekalo zajímavé překvapení. Lehce soptící Radek a Dominik s okem, které pomalu začínalo měnit barvu. Hlavou mi lítalo tolik věcí, které bych mohla říct, že jsem na sebe radši hodila mikinu a šla ven. Ano, v červenci nosím mikinu, meet me. Po třech hodinách jsem se nějakým způsobem dostala až na Petřín a tam se svalila do trávy.

"Co ty tady?" ozval se známý hlas osoby, co se právě uvelebila vedle mě a přidala se k mému pozorování randomných obláčků.

"Co by? Přemýšlím." prohodila jsem. "Život jde do kytek I guess. Já mám *pšík* rýmu, Radkoň je zesranej z hororů a s Dominikem jsou teď u Nakiho doma a vyřizují si účty." vysvětlila jsem Jendovi svoje dokonalé ráno a otočila na něj hlavu, abych zjistila, že tady celou dobu tlačí kebab. Očividně si všiml mého upřeného pohledu a s velkou neochotou mi věnoval jednu z dalších několika tortil. Ti tři snad furt jen žerou. Každopádně.. Mám snídani :D

Když se slunce usadili přímo nad náma a my si už pomalu neměli co říct, sešli jsme dolů a tam se rozešli každý vlastní cestou. To, co jsem viděla 'doma' mě celkem překvapilo. U jídelňáku seděli naproti sobě Dominik a Radek, pili Plzeň a smáli se kdo ví, čemu. Když však zachytili moji pozornost, ztichli. Když se Gejmr zvedl a rozešel se ke mně, začaly se mi lehce podlamovat kolena strachem. Měla jsem téměř problém dýchat, když se zastavil těsně přede mnou.

"Lei.. V-vyslechni mě. Prosím.." snažil se naléhat a něčemu hluboko v mém nitru ho bylo líto. Radek stále jen seděl u stolu a nervózně čekal, co se bude dít.

"Skončila jsem s tebou." řekla jsem pevně bez známky emocí.

"Cože?! Leo-ne! Já se ti opravdu moc omlouvám." vytřeštil oči a začal zoufale rozhazovat rukama. "Byl jsem nalitej! Fakt mě to mrzí!"

"Alkohol tě neomlouvá.."

"ALE HONZOVI JSI ODPUSTILA!!" vyštěkl a já na to nemohla nic říct. Měl pravdu. Ale MenT alespoň vypadal, že je mu to opravdu líto. Nevyjel by po mně, kdybych odmítla. Avšak Dominik se změnil. Nevím kdy.. Jak.. Proč? Ale změnil. Beze slov jsem se odebrala do Hájkynova pokoje a sbalila si svých pět švestek. Téměř doslova. Dvě tam ležely.

"Ahoj Ráďo.. Uvidíme se v Norsku, Gejmre." prohodila jsem a pak se vydala k SOBĚ domů.

"Um.. Wilbure?"

Ještě něco hodím do oznámení, potřebuju radu, so get ready😏🤣

Taakže čauwez lidi, tady MAD_SKULLka a vítám vás u další kapitolky. Právě jsem dopsal poslední kapitolu, co jsem měla předepsanou, ale mám nějaký nápady, takže bych mohla ještě něco smolit😅teď by snad mohly být klidnější kapitoly, takže tak😂každopádně snad se líbilo, klidně pište názory či cokoliv a brzy hauuj :3

Vaše Skullka💀❤️