These smaragd eyes w/Gejmr w/Moon (NAVŽDY UZAVŘENO)

26

"Bože! Co tady děláš?!" křikl známý hlas a tím mě vyrušil zrovna, když už se mi konečně dařilo usnout.

"Coasi? Spím." prohodím otráveně a pomalu se, celá zmrzlá posadím.

"Propána vždyť budeš nemocná! Máš to tady dva metry tak proč spíš na lavičce?" houknul ustaraně a začal mi oblíkat svou mikinu. Proč mi všichni sakra dávají mikiny?! Než jsem však stihla něco odpovědět, absolutní nic skončilo v koši vedle lavičky.

"Ty jsi pila?!" křiknul na mě, načež jsem mu zakryla pusu a koukala na něho tak dlouho, než mu to docvaklo.

"Jen jsme se chytli s Domim. On je vevnitř, já tam nechtěla." migla jsem rameny a kapesníkem si utřela pusu.

"Notak, krásko, co se stalo?" strčil mi pramen vlasů za ucho a pevně mě objal.

"Jestli ti to pomůže, Gejmr mi to všechno řekl, ale moc té jeho verzi nevěřím." zašeptal mi do ucha a já se pomalu rozešla k domu, s Radkem za zadkem. (hehe to se rýmuje🤣)

Pohled Nakashiho

"Vypadni!" ozvalo se z kuchyně a já se jak na povel zastavil.

"Proč bych měla?!" uslyšel jsem křik Ley a moje nohy se pomalu rozešly k těm dvěma.

"Řekl jsem vypadni, děvko!!" zahřmělo dost podnapile domem a já se zastavil v místnosti zrovna ve chvíli, kdy jeho dlaň prudce zasáhla její tvář a já doslova viděl snad dva metry letící slzy. Jemu samozřejmě přistála ještě silnější rána, avšak pěstí, do oka a ode mě.

"Běž si sbalit, co potřebuješ." šeptl jsem směrem k dívce, co se snažila zadržet další slzy a doopravdy se rozešla nahoru, mezitím co já se snažil marně uklidnit běsnícího Dominika.

"Kurva tak prestaň už!!" zařval jsem na něj a jako reakce má tvář schytala prudkou ránu pěstí, načež moje chuťové buňky zaznamenaly sladkou chuť krve a volně se pohybující objekt. Zub. To je vážně debil!

"Až se uklidníš, dej vědět, psychopate." žduchl jsem do něj a s rukou kolem Skullčiných ramenou odešel ven z tohoto domu hrůzy. Když jsme konečně sedli do auta, odložil jsem zub do prostoru na klíče a podobný blbosti, načež se na mě Lea vyděšeně a ustaraně podívala a já si s klidem vložil srolovaný kapesník do nové díry místo pravé horní šestky.

"Máš čo potrebuješ?" odvrátil jsem lehce téma a dostalo se mi pouhého přikývnutí v doprovodu s trojitým kýchnutím. "Tak můžem jet." houknul jsem do prostoru auta a vyjel na silnic.

Taakže čauwez lidi, tady MAD_SKULLka a vítám vás u další kapitoly. Možná trochu nezajímavá, ale víceméně to nevzniklo až na malý detaily v průběhu psaní, avšak dej byl výjimečně dopředu promyšlený. Ano, sølven, tady Aranel umí doopravdy přemýšlet🤣🤣to jste nečekali, co?😮😱😱Nicméně.. Snad se kapitola líbila a brzy zase naviděnou.

A pokud ne, budu psát až na papír v příběhu tábora, kde bude ději přihlížet jedna fajny čičinka😏😂ale mám 17 dní tak by to mohlo cvak out aspoň jedna chapter. Nicméně.. Už jsem se dost rozkecala, literally tenhle proslov má kolem 100 slov, což mám problém občas napsat do normální kapitoly.. Eh.. Ree🤣💀prostě hauuj!

Vaše Skullka💀❤️