These smaragd eyes w/Gejmr w/Moon (NAVŽDY UZAVŘENO)

18

Pohled Lei

"Buď se jí přijď omluvit nebo seš fakt podělanej zbabělec! Nazdar!" ozvalo se zezdola a já pomalu otevřela slepené oči. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kde se nacházím, ale pak jsem si na všechno vzpomněla. Moje vrchní polovina těla se vymrštila do sedu a já zaraženě koukala před sebe. Na židli u stolu seděla osoba, co se podobala Radkovi, ale tak o 15 let mladší.

Jakmile zaznamenal, že jsem vzhůru, usmál se a přešel ke mně. Nikdo nic neříkal, bylo to docela trapný. Když jsem se ho chtěla zeptat alespoň, jak se jmenuje,  ozvala se tříštivá rána. Nohy okamžitě vystartovaly ke schodišti a zastavily se na jeho konci. Očima jsem střílela ze střepů na Nakiho a zpátky. On mi pohled oplácel. Naštvaný, zoufalý a omluvný. Tento úmorný souboj prolomil až onen neznámy, mávajíc nám se smíchem před obličeji. 

"Už máš úkoly hotový?" ozval se Radek pohledem směřujíc k chlapci vedle mě. 

"Ale joo, něco jsem tam sesmolil.." uchechtnul se brunet vedle mě mezi tím, co jsem si ho pomalu prohlížela. Měli hodně podobné rysy, nejspíš byli blízcí příbuzní, myslím. 

"Víš co? Dones KáKáčko, zahrajem si." mrknul Ráďa na osobu, jejíž jméno stále neznám a začíná mě to lehce iritovat. 

"Kdo to je?" ukázala jsem směrem kam ten týpek odešel a Nakashi se tomu lehce zasmál. Já se na oplátku zamračila.

"Promiň, to je můj brácha, Hájek. Bývá tady na víkendy." usmál se a než jsem stačila na to něco říct, ozvaly se zvrchu kroky a hned na to vedle nás stál již zmíněný Hájek.

"Hele.. Hájku..?" potichu jsem se zeptala a pomalu měla chuť si nafackovat za všechno, co jsem dneska udělala a ještě udělám..

Očividně jsem se hluboce ztratila v myšlenkách na odpoledne, jelikož jsem ucítila bodání do ramene a z druhé strany seděl Hájek zadržujíc nával smíchu. Hodila jsem po nich nechápavý pohled a oni se na plno rozesmáli.

"Chtěla ses mě na něco zeptat." utrousil mezi záchvaty Nakashi junior.

"Eh.. Jo.. No.. Máš aji nějaký normální jméno, nebo seš prostě Hájek?" optala jsem se na dávno ztracenou otázku.

"Jo, jsem Lukin, ale hodně lidí mi říká Hájek. A ty jsi..?" hodil po mně podezřívavý pohled.

"Jo.. Já.. Jsem Lea.." vysoukala jsem s úsměvem že sebe a již se plně věnovala hře, kterou Radek nezapomněl natáčet.

***
Když jsem s bagetou v ruce přišla domů, bylo něco málo po 1. Mé plány na klidný rozhovor kluci úspěšně překazili. Vyflustrovaný Samko rozvalený na pohovce a nasraný Dominik pochodující po celé ploše obýváku. Tak jo.. Nádech a výdech..

"Kluci? Chtěla bych si promluvit." oba dva se na mě okamžitě podívali a mě polila vlna nervozity z jejich reakce.

"N-ne-nemo-nemohli byste p-pro-prosím jít zpátky d-domů? Potřebovala bych b-být na-na chvíli sama.." vydrala jsem ze sebe rozklepaně. Nejdřív se na mě překvapeně podívali, ale pak si s kladnou odpovědí odešli zabalit. Se slovy, že jdu do vířivky a nemají na mě čekat jsem se doopravdy přemístila do druhé místnosti a rozbrečela se.

Taakže čauwez lidi, tady MAD_SKULLka a vítám vás u další kapitoly. Stala se jedna zajímavá věc, a to, že mám přesný plán, jak se bude dej vyvíjet, takže snad bych mohla být opět v rámci možností aktivnější😂😏tak.. Snad se líbila kapitolka a brzy opět na viděnou🖖🏼😂😂

Vaše Skullka💀❤️