Vášeň andělů - Strážný anděl

Kapitola 1.

Sesedly  jsme společně z kol a zamkly je. Já, vysoká, tmavovlasá a bledá, ona, malá, blonďatá (obarvená) a s lehce opálenou pletí. I přesto, že nám všichni říkali, že jsme jako dvojčata, vzhledově jsme byly úplně jiné. I povahově jsme byly v pár věcích odlišné. Ona byla hodně společenská, já radši četla. Já se o kluky téměř nezajímala, kdežto ona měla snad každý měsíc někoho jiného. Já měla výborné známky, ona byla ráda, že nepropadá. Ona milovala večírky, já knihovnu. Ale časem jsme udělali kompromis a všude chodily spolu. Do knihovny i na večírky.

,, No tak, Emm, pohni kostrou." otočila se ke mně moje nejlepší kamarádka, která šla asi metr přede mnou. Trochu jsem popoběhla a ona se zašklebila.

,, Dneska vypadáš fakt hrozně." hodila na mě kritický pohled a pokračovala  ,, Vsadím se, žes celou noc četla." Povytáhla obočí, jakoby říkala Zkus to popřít.

,, Jo, chtěla jsem to dočíst." Pokrčila jsem rameny.

,, Ježkovy oči, tys to dočetla?" Vydechla překvapeně a vykulila své hnědé oči.

,, Jo, ve čtyři."

,, Vždyť jsi to rozečetla včera při chemii." Pokračovala ohromeně.

,, Jo, Beth, já vím."

,, Mělo to šestset stran." Vykulila opět oči a já se rozesmála. Typická Beth, pořád se diví, že čtu tak rychle a přitom nejdelší kniha, kterou četla byl Slabikář.

,, Ježiši Beth, děláš, jakobys mě neznala." řekla jsem a celá se nervozně napjala.

,, Jen mě to pořád udivuje." pokrčila rameny a dloubla mě do žeber.

,, Hej!" Vyjekla jsem se smíchem a nervozně jsem si srovnala popruh tašky.

,, No tak, uvolni se." Řekla tiše Beth, pousmála se a já si  uvědomila, proč jsem tak napjatá. Zase jsem měla ten neodbytný pocit, že mě někdo pozoruje. Od začátku školního roku mě ten pocit opouštěl jen málokdy a Beth to věděla.

,, Zase?" zeptala se jen a já přikývla.

           *                    *                    *

,, Cože?" vyjekla Beth ,, to nemůžete!"

,, Můžu Mercerová a právě teď to dělám, takže se seberte a odeberte se k panu Holderovi." řekl příkře profesor Hoss a dodal: ,, Hned."

,, Ale, ale-"

,, Řekl jsem hned." Pronesl výhružně profesor a ukázal na zadní lavici, odkud ji zaujatě pozoroval Miles Holder, který byl celý šťastný, že se zbavil svého společníka, který si už vzal věci z lavice, přehodil si popruh batohu přes rameno a s nezůčastněným výrazem prošel uličkou k naší lavici. Podíval se na Beth a povytáhl obočí.

Beth se na mě nešťastně podívala a sebrala si věci. Pak si přes rameno přehodila tašku a sklesle se šinula na své nové místo. Ten nový si z ramene shodil tašku,  dal si věci na lavici a sesul se na Bethinu židly. Ovanula mě nasládlá vůně kouře, mužské voňavky a mýdla.

Trochu jsem se odtáhla a on se ušklíbl. Začínal mě štvát. Jak se tvářil tak nadřazeně, nezůčastněně  a arogantně....

,, Nyní dostanete papír s otázkami a budete se na ně ptát svého souseda. Pak jeho odpověď zapíšete a odevzdáte." Instruoval nás profesor a dodal ,, Nepodvádějte."

Počkala jsem, dokud nám Mandy Hooverová nedala papíry a začala jsem číst otázky:
Jak vycházíš s rodinou?
Věříš na posmrtný život?
Čeho se nejvíc bojíš?
Zklamal/la jsi v životě někoho?
Ztratil/la jsi v životě někoho důležitého?
Kolik máš v životě lidí, na kterých ti záleží?
Jaká je tvá oblíbená barva? Proč?
Jsi introvert, nebo extrovert?
Popiš sám/sama sebe pěti slovy.
Jaké je tvé oblíbené místo? Proč?
Jaká je tvá oblíbená činnost? Proč?
Jaká je tvá nejkrásnější vzpomínka? Proč?
Jaká je tvá nejhorší vzpomínka? Proč?
Jaké máš životní cíle?
Myslíš si, že je nějaký zvláštní důvod, proč jsi na světě?
Jako poslední napište osobní postřehy a otázky.