Vášeň andělů - Strážný anděl

Kapitola 5.

Někdo zvonil. Podívala jsem se na hodiny. Bylo osm večer.

Už jen díky tomu, jak ten někdo zuřivě mačkal zvonek jsem poznala,že je to Beth.

,, Už běžím Beth, dej si voraz." křikla jsem směrem ke dveřím a vstala z gauče.

Když jsem otevřela dveře, Beth zavrávorala a málem mi spadla k nohám.

,, Jak ti je?" Zaculila se a obejmula mě.

,, Fajn." Odpověděla jsem a ustoupila ze dveří, aby mohla projít.

,, Vážně? Jooo...." Zapumpovala pěstí ve vzduchu ,,takže jdeme pařit!"

,, Néé.." zaúpěla jsem a zabouchla dveře. Bohužel jsem věděla, že můj odpor je předem prohraná bitva.

,, Ale ano, zlato." Zavýskla jako malé dítě ,,běž se obléct. A ani se nezkoušej navléct do nějaké obludnosti." varovala mě, když se uvelebila na gauči a vzala si poslední muffin.

Toužebně jsem sledovala obrazovku. Zrovna běžel můj oblíbený díl.

Harry zrovna odsraňoval ozdoby se svým obličejem z Komnaty nejvyšší potřeby, které tam rozvěsil Dobby.

,, Žádný takový. Rande s Harrym se ruší. Koukej mazat nahoru!" Okřikla mě Beth a já si povzdechla.

Nahoře jsem se navlékla do černého trika s krátkým rukávem, které má   ,,roztrhaná" záda a černé skinny jeansy. Rychle jsem si dala lehký make-up, řasenku a linky. Rozčesala jsem si vlasy, vzala si pár náramků a řetízek, popadla kabelku a naházela do ní vše potřebné. Těsně předtím, než jsem opustila pokoj jsem ještě popadla černou koženou bundu.

Seběhla jsem schody a vlétla do obýváku. Beth mě sjela pohledem a pak se zeširoka usmála.

,, Prošla jsi úspěšně zkouškou modní policie!"

,, Díky."

Až teď jsem si uvědomila, co má Beth na sobě. Měla na sobě černé síťované triko, pod tím měla černou sportovní podprsenku. Černé legíny a černé boty na platformě. Přes triko měla černou koženou bundu, stejnou jako já. Minulý rok jsme si je společně koupily k vánocům.

,, Myslím, že ani tys nedopadla zle." zasmála jsem se.

   

         *                       *                      *

,, Ďáblův chtíč?!?" zaječela jsem.

,, Jo. Vadí ti to?" zeptala se udiveně.
Vadí? Vadí?!?  Sakra! Jak jí to mám jako říct?

,, Ne, vůbec." zamumlala jsem nakonec. Nervozita mnou clomala jako moře s hadrovou panenkou.
Bude tam? Potkám ho? A hlavně -  chci ho potkat?  Otázky mi výřili hlavou jako obří tornádo a nechávali za sebou zkázu a chaos.

Opět jsem si vzpoměla na jeho ruce. A jeho hlas, ústa, jeho tělo....

Nohy jsem neochotně vlekla za sebou. Možná tam nebude. Vlastně jsem ho tam viděla jednou, nic nenaznačovalo, že by tam byl pečený vařený.

I přes tohle všechno jsem nějak podvědomě věděla, že tam bude.

     *                         *                         *

A nemýlila jsem se. Sotva mě Beth zatáhla do víru těl, cítila jsem na sobě něčí pohled. Ve víru tance jsem se nenápadně rozhlédla. A strnula. Stál tam, opřený o stěnu v šeru u stolku, kde jsme seděli minule. A pozoroval mě.
Jeho oči, jako černé hvězdy. A dívali se na mě. Tak....vášnivě? Prosebně? Zalapala jsem po dechu.