Tento příběh je o mladé upírce co si myslí že celý život je jen hra a zábava ale co když není? Co když se jí zhroutí svět v jeden jediný den a změní se úplně ve všem. Jak si poradí v domě plném upírů?
Své věci jsem už měla u něj. Pořád mi to nejde do hlavy. Teď to ale řešit nebudu.
Mám strach z nadcházejících dní. Sakra co to se mnou je? Já a strach?! Strach?! Pf....... blbost. Z něj určitě ne! Teď bych se měla uklidnit a vymyslet co dál.
Jediné co mě uklidňuje je to že potkávať budu spát u něj tak on už mi nebude bolestně pít krev.
Mohl by být přece jemný a třeba i bude. Doufám.
Za tohle může ale můj otec. Proč sakra mě musel slíbit zrovna jemu. Jako jo je chytrý a hezký, dokonce i z váženého rodu. Je druhým synem krále upírů. Je to pro mě jistá pocta.
Jen kdyby se ke mě choval líp. Asi mu v tom nepomáhá moje chování ale taková už zkrátka jsem.
Hravá, provokatuvní, mrcha co dělá průšvihy. Měl by se mi přizpůsobit a né mi jen rozkazovat. On taky není kdo ví co, jen suchar který si zakládá na etiketě. Brrrr..... až z toho mám husinu.
Sedím v jedné z opuštěných místností a hraju si se svým plyšovým tučňáčkem. Už jsem klidná a na nic nemyslím.
Je tu ticho až na moje tiché broukání a pár tichých slov které věnuji mé milované plyšové hračce. Asi bych si mohla hrát s Kanatem ale od posledně nechci riskovat.
Docela mě to mrzí. Myslela jsem že by jsme si spolu mohli každý sen hrát a že bude můj kamarád, ale spletla jsem se.
Mojí klidnou chvíli zničí osoba která za mnou přišla a prudce mě vytáhla na nohy za loket. Až když jsem se na něj ve stoje otočila tak jsem zjistila že je to Subaru.
Mračil se. Asi je naštvaný. Ale proč? Začal mě táhnout chodbou do jeho pokoje. To jsem si ale uvědomila pozdě. Už zamikal dveře a nechal mě zmatenou stát uprostřed pokoje.
V ruce jsem měla svého ňuňáčka a byla mírně vyjukaná." Emmm.......proč jsi mě sem přivedl? " zeptala jsem se potichu nejistě.
Dlouho se nic nedělo, jen na mě hleděl a já si už myslela že mi neodpoví. Nahle se ale ozval a jeho hlas prořízl ticho jako kudla.
"Proč se mi vyhýbáš?!!!"
Zařval to tak nahlas až mě to donutilo sebou střechy škubnout. Vyděsil mě a já se mu s rostřepaným hlasem snažila odpovědět.
"J-já se ti-ti nevyh-hýbám"
"Grrr...." zavrčel a pevně mě chytil za ruce.
"Prosím ne....já se ti fakt nevyhýbám. Prosím...."
Cuknul sebou a pustil mě. Tvrdě se na mě díval.sedl si na zidli u stolu a už si mě nevšímal.
Posadila jsem se potichu na jeho postel a pozorovala jsem ho. Chvíli něco psal ale pak prestal, vzal si do ruky flétnu a začal hrát.
Uměl krásně čisté tóny a hrál tak krásně až jsem si myslela že jsem ve snu. Za malou chvíli jsem poznala co hraje a začala jsem zpívat když zahrál podruhé.
Chtěla bych jednou na malou chvíli prožít, co vydám ve spaní, nebe je modré a zámek je bílý, přede mnou princ se uklání.
Chtěla bych jednou být paní kněžna, krásná a hodná únosu, mne, ale krášlí jen sukně režná a černá zase u nosu.
Lalalalalala, koukám svá přání, jak stříbrnou niť.
Chtěla bych jednou na malou chvíli vznášet se v záři svíc a skel, mít šaty z pavučin jak lesní víly, aby mi každý záviděl.
Chtěla bych jednou být vzácná paní, křehká jak lístek v herbáři, jenže mne zdobí jen mozol na dlani a černá šmouha na tváři.
Lalalalalala, soukám svá přání, jak stříbrnou niť.
Lalalalalala, hezké je vědět, ale hezčí je snít.
Když přestal hrát na flétnu tak se prudce postavil.
Subaru
Zpívala tak krásně. Dokonce mě i potěšilo že poznala co hraju. Nemůžu uvěřit že jí má dostat ten nafoukanec.
Vždyť on jí zničí to krásné na ní. Má sice některé věci které mě na ní stvou ale to neznamená že je to nutně špatné. S tou uniformou mě Reiji naštval.
Jak si může jí nechat jít do školy v tom upnutém a krátkém kousku. Neříkám že se mi nelíbilo mít na odiv ten krásný kulatý zadeček, ale takhle jí viděli i všichni ze školy.
Ten zmetek má takové štěstí že je hned druhorozený. I kdyby se jí vzdal což vím že neudělá tak vím že po ní hrábne hned ten následující. Vůbec se jim nedivím. Je to skvělé partie z vážené rodiny.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nikdy nebudeš moje.....i když po tobě toužím.
Nová kapitolka. Škoda že nemůžu vložit nahrávku té flétny. Vážně to dobře zní a to dokonce i když to hraju já. Ne dělám si srandu, hraní mi docela jde. Tak snad se vám líbilo "přiznání" Subara. Reiji asi vypadá jako zmetek ale nebojte bude se něco za pár kapitol dít.😏 Abych byla upřímná tak mi dochází nápady ale vždycky něco vymyslím. Za nějakou dobu budu psát další knížku takže budu psát 2 najednou. Začínají se mi totiž kupit nápady na příběhy. Snad budou další lidi psát protože pomalu nemám co číst.
