Chybí mi ten nedávný čas,
kdy jsem žila v normálu.
Kdy jako dáma jsem měla dokonalý vlas
a tančila si v dlouhém sálu.
Stýská se mi po plavání,
po divadle i biografu,
po radostném vstávání
zkrátka po normálním stavu.
Jen ve snech k moři smím,
po teplém písku kráčím pouze v představách svých,
kde se za ruce držím s ním
a kráčíme spolu po nohách bosých.
Schází mi den, který jsme strávila usměvavá
a na následující večer se těšila.
I teď se podobné stává,
však méně, než předtím jsem zažila.
Naději ztrácím, že bude jednou lépe,
bojím se, že mimořádné bude běžné navždy.
Rutinně srdce moje v hrudi tepe
bez kouzla, které měl den každý.
Teď ale nemá, neb není dobrodružný není ten koloběh-
výuka z počítače, úkoly a osamění.
Málokdo pak vydá se na aspoň krátký běh,
proto hrozí nám syndrom zakuklení.
ČTEŠ
Básně jedné brunetky
PoezieVerše na různá témata z pera jedné brunetky. Druhá "pateční" básnická sbírka od Ivety Kollárové. Autorka coveru: @NamelessViky
