Řeko Bečvo, jen mne slyš,
ať jsi Rožnovská či Vsetínská.
Povím Ti to, co nevíš,
o tom, jak se mi stýská.
Po dobách, kdy básnici k Tobě chodívali,
aby lásku Ti šli popisovat.
Aby psali báseň o tom, jak život milovali
o otázce, kam se mají schovat.
Asi k Tobě žádný básník nechodil,
proč tak bylo, to netuším.
Můj rozum potřebu psát pocítil,
o čem ale, to já nevím.
Píšu jenom o tom, jaká mám stesk,
po tom, co mne mrzí.
V mém srdci zahřměl blesk,
dešťové kapky jsou jak několik slzí.
Krásně zní voda Tvá,
sluneční paprsky na Tobě září.
Ať jsi klidná, či jsi zlá,
jsem jediná z básnických tváří.
Ačkoliv se Ti bolest popsat snažím,
svého srdce se ptám.
Chceš mne chránit, ale před čím,
říct Ti to mám či nemám?
Píši další verše,
o tom, kam teče tvůj pramen.
Není to však konec, není to vše,
když bouři mám v srdci svém.
Řeko Bečvo, slyš mne ještě chvíli,
díky Tobě věřím,
že básnici Valašsku žili,
díky Tobě se dobře cítím.
ČTEŠ
Básně jedné brunetky
PoesíaVerše na různá témata z pera jedné brunetky. Druhá "pateční" básnická sbírka od Ivety Kollárové. Autorka coveru: @NamelessViky
