Je suis un monstre // H.S. •POZASTAVENO•

Chapter - 9

Už nejmíň hodinu mám položenou hlavu na stole v mém pokoji a pozoruju pana Zlatku jak si plave ve svém 'akvárku'. Není to tak že bych trucovala kvůli Liamovy a té... popravdě nevím jak se jmenuje -a ani nechci. Nebo možná malinko! Pravdou je, že můj žaludek už nějakou tu dobu volá po aspoň kousku jídla, ale na to jsem moc tvrdohlavá. Prostě tam ty dva nechci vidět, myslím, že bych to nezvládla. Proč mě to vlastně tak vzalo? Nic jsem s ním neměla. Tak proč? 

"Audrey? Myslím že tu rybu děsíš a navíc je večeře." 

"Nemám hlad." přivřela jsem oči a vydechla všechen vzduch z plic. No bohužel můj žaludek si myslel něco jinýho a dal to najevo v dost špatnou chvíli. Ucítila jsem jeho obří dlaň na mém rameni.

"Myslím, že máš," jak může být tak klidný. Málem se vychrápal s tou služkou a ještě před pár hodinami se na mě ani nepodíval. Tak proč se tak zajímá?!

"Nech mě na pokoji," zavrčela jsem se stále zavřenýma očima. Jeho ruka začala dělat malinké kroužky, jistým způsobem mě to uklidňovalo, ale to jsem si samozřejmě nepřipouštěla. Jsem na něj přece naštvaná!

"Proč si taková?! Nic jsem ti přece neudělal." ohradil se. Asi ho naštval můj naprosto znuděný a otrávený ton hlasu, ale toho jsem přece chtěla dosáhnout ne?!

"Jako jaká jsem?" teď už jsem otevřela oči a otočila se k němu čelem. Nevím proč, ale měla jsem neskutečnou chuť se začít hádat. Zřejmně jsem si takto chtěla vybít zlost. 

"Nevím prostě jsi strašně nepříjemná nic jsem ti neudělal!" zvedl ruce do vzduchu a na jeho krku byla dost výrazná krční tepna. Vím, ž by mi nic neudělal ale i přesto jsem se ho začala bát. Vypadal dost naštvaně. 

"Jsem pořád stejná," narozdíl od Liama byl můj hlas dost klidný. Aspoň navenek. Uvnitř jsem se třásla strachy jako malej ratlík v létě, kterýmu nedáte obleček. Liam se na mě rozzuřeně podíval a napřáhl proti mě ruku. Strachem jsem se přikrčila více ke stolu a hlavu kryla svými pažemi. Dokonce se mi i z očí vykutálely slané slzy. Skara proč tady bulím, jako by mě trhali na kousky?! Seber se.

"Ty se jí ani nedotkneš!" zařval Harry a Liama s rychlostí světla odstrčil na druhou stranu pokoje. Byla jsem vyděšená a dost překvapená Harryho reakcí. Není to tak dlouho co byl na mě naštvaný, kvůli...řekněme jeho věcem. 

"Klidni Stylesi! Nic jsem jí neudělal!"

"To jsem viděl. Nechápu jak si mohl klesnout tak hluboko a udeřit dívku!"

"Kurva já na ní ani nešáhl! Já?! To ty jsi jenom špína, která všem akorát ničí život!" tohle Liam přehnal navíc se tady o mě baví jako bych tu ani nebyla. Asi poprvé jsem viděla jak se Harrymu plní oči slanou tekutinou, kterou se tak moc slanižil udržet tam kde jsou. 

"DOST!" zařvala jsem asi víc nahlas něž jsem chtěla, to uznávám, ale svůj účel to sponilo. Oba nechali všeho a svou pozornost otočili na mě. 

"Jak si můžeš dovolit něco takovýho říct!" začala jsem ukazováčkem dloubat do Liamovy hrudi. Byla jsem ze všeho toho hněvu nepříčetná a oba to nejspíš okamžitě poznali. 

"Vůbec ho neznáš. Jdi pryč," poslední větu jsem zašeptala skoro neslyšně, protože to co si dovolil vypustit z pusy bylo hnusný a naprosto nemístný. Přiznávám, že ještě před chvílí jsem si o něm taky nemyslela, že je to bůh ví jakej svatoušek, ale nikdy NIKDY bych o nikom neřekla, že je špína a ničí ostatním život. 

"Děláš si srandu?" 

"Jdi pryč." zopakovala jsem mu ještě jednou, nicméně stále tychým hláskem. Neměla jsem daleko od slz. Dost mě znepokojoval fakt, že asi není to co jsem si o něm myslela.

[Flashback]

"Audrey? Mám tě rád víš to?" zasmál se klučina s rozkošným úsměvem. Už dlouho mám pro Liama slabost, ale on nikdy nic nenaznačil, že by chtěl něco víc. Přece jenom má to být taková náhrada, protože mi otec zakázal stýkat se s Harrym. 

"Vím." usmála jsem se na něj a stočila se do jeho hřevého objetí. 

"Nikdy bych ti neublížil," zašeptal mi do vlasů které ještě obdaroval letmým polibkem.

[konec flashbacku]

Liam za sebou naštvaně práskl dveřmi až spadl obrázek na zdi. Leknutím jsem poposkočila a omylem narazila do Harryho. 

"Proč si to udělala?" čekala jsem tuhle otázku, ale určitě ne takový ton jeho hlasu. Naprosto chladný a bez jediné emoce.

"J-já chtěla jsem...ti pomoct," třásla jsem se s toho divného pocitu co mě polil když jsem zaslechla jeho chraplavý hlas. 

"Nedělej si škodu! Já pomoct nepotřebuju. Nikdy jsi nepřemýšlela, možná jsem prostě jenom zrůda, která neumí milovat!"

Odešel a nechal mě stát uprostřed pokoje naprosto udivenou.

"Tak promiň..."

||VOTE||COMENT||

Co říkáte na to že by byly díly v neděli a ve středu?