Age does not matter

Part 1

Rychle jsem běžela domů a tam se převlékla do podobných šatů ale modré barvy. Jade spala a ani mě nepostřehla. Rychle jsem běžela do školy abych stihla první hodinu. Angličtinu. Přišla jsem těsně před zvoněním. Nikde nebylo volné místo. Jen vedle něj. Byl tu nový. Neznala jsem ho. Byl krásný. Hnědé vlasy ostříhané nakrátko a vyčesané nahoru. Léžerní styl a nádherné, velké čokoládové oči. Šla jsem přímo k lavici a posadila se vedle něj. 

"Ahoj" otočil se na mě a já se trochu lekla. Nečekala jsem, že na mě bude mluvit hned.

"Em, Ahoj" odpověděla jsem mu a usmála se. 

"Jsem Liam" představil se mi a napřáhl ke mě ruku. Přijala jsem ji. 

"Perrie" potřásli jsme si a pustili se. Zrovna zazvonilo a do třídy přišla učitelka. Požádala Liama aby se představil. Je mu devatenáct, přistěhoval se z Kanady a miluje surf. Tady v LA doufá že si ho užije. Víc toho o sobě neřekl. Jo, a žije s matkou a dvěma mladšími bráchy. Celý den probíhal tak nějak pomalu a nudně, když tu nebyla Jade. Jsme nerozlučné kamarádky. Občas jsem s Liamem prohodila pár slov, ale bylo to spíše o škole, takže nuda. Až než přišla poslední hodina. Fyzika. O přestávce jsem s Liamem seděla na chodbě u skříněk a povídali jsme si o surfu. V kapse mi zavibroval telefon. Přišla mi sms od neznámého čísla.

'Dobrý den slečno, omlouvám se jestli ruším ale chci se ujistit že mé pozvání na kafe platí¨ Usmála jsem se a hned začal odepisovat. 

'Dobrý den, i já doufám že vaše pozvání platí.¨ Odeslala jsem sms a vzápětí mi přišla další. 

'Dobře, v pět hodin vás budu čekat tam, kde jsme se dnes srazili. Budu se těšit' 

"Dobře, taky se budu těšit' Odeslala jsem sms a neustále jsem se usmívala. 

"Co se tak culíš?" ozvalo se vedle mě a já se lekla. 

"Ale nic. Jenom mě potěšila smska" řekla jsem a odešla do třídy. Ještě nezvonilo tak mě napadlo, že se podívám jestli je o něm něco na internetu. Zadala jsem jeho jméno do vyhledávače a našlo mi to několik výsledků. Páni. Je šéf ve firmě, která se zabývá architekturou. Je to architekt. A navíc šéf. Podívala jsem se na tu firmu a v LA je nejvyhledávanější. To jsem ani nevěděla. To bude asi tím, že nečtu noviny. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Než jsem se nadála bylo půl čtvrté a tudíž konec školy. Dala jsem si věci do skříňky a pomalu šla domů. Doma bylo ticho. Šla jsem se podívat na Jade. Spala a měla puštěné Frozen. No jo, a to je jí dvacet. :) Šla jsem do pokoje, kde jsem si chvilku lámala hlavu nad úkolem z fyziky. Když jsem dokonla dílo bylo půl paté. Čas vyrazit. Ještě jsem si upravila vzhled, obula si boty, vzala kabelku a šla. Do kavárny jsem přišla právě včas. Seděl v rohu kavárny a jakmile si mě všiml usmál se a vstal od stolu. Též jsem se usmála a přišla ke stolu. Pozdravili jsme se a on šel pro kávu. Vrátil se a kelímek položil přede mě. 

"Děkuju" usmála jsem se a odpila si z kávy. 

"Takže, Perrie." Oslovil mě a já zpozorněla. "Povězte mi něco o sobě." Přikývla jsem a začala mluvit. 

"Tak. Je mi devatenáct. Jsem z Anglie a do LA jsem se přestěhovala kvůli škole. Ne že by v Anglii nebyly školy. Jen jsem chtěla dospět a postarat se sama o sebe. A taky přestěhovat se do LA- můj dětský sen." Odkašlala jsem si a podívala jsem na něj. Usmíval se. Tak jsem pokračovala. 

"Bydlím tu se svou nejlepší kamarádkou Jade. Mám staršího bratra Nialla. Jinak žádné sourozence. Rodiče jsou spolu. Ráda tancuji. Chodím do kurzů tance a občas učím i malé děti. To je asi vše." Usmála jsem se a on přikývl. 

"Teď mi o sobě něco řekněte vy." Vyzvala jsem ho a on přikývl. 

"Je mi třicetdevět" Ta to mě dostalo. Typla bych mu míň. Docela mě to dostalo. "Taky jsem z Anglie. Sem jsem se přetěhoval abych tady mohl založit firmu. Podařilo se mi založit firmu velice úspěšnou. Jsem rozvedený. Momentálně je moje přítelkyně práce." Zasmála jsem se on taky. Odpil si z kafe. Já též. 

"Máte děti?" Zeptala jsem se. 

"Ano, mám tři." Vykulila jsem oči a on se ušklíbl. 

"Jak jsou staré?" Docela mě zajímalo jak staré jsou jeho děti a taky jsem chtěla udržet konverzaci. 

"Nejstarší syn je v podstatě nemanželský. Neznal jsem ho do jeho třinácti let. Nevěděl jsem o něm. Teď je mu devatenáct a bydlí se svou matkou v Anglii. Další dvě děti jsou malé. Lucas má sedm a Emma má šest let. Žijí se svou matkou tady v LA. Vídám je každých čtrnáct dní o víkendu." Bylo to zajímavé. Dobře se poslouchá. 

"A smím se zeptat kolik je nejstaršímu synovi?" 

"Dvacet" Panejo.

"Byl jste hodně mladý že?" 

"Ano, to byl. A taky jsem nebyl opatrný" usmál se a já taky. Stále jsme si povídali a najednou bylo sedm hodin. Kavárna zavírala. Zayn si zavolal auto, které okamžitě dorazilo. 

"Svezu vás" řekl mi a já zakroutila hlavou. 

"Děkuji, ale musím vás odmítnout." Smutně se usmál a přikývl. 

"To je škoda. Rád jsem vás poznal Perrie. Doufám že se ještě někdy uvidíme." Políbil mě na tvář, která okamžitě zčervenala.

"Taky doufám. Zatím." Mávla jsem na něj a vydala se směrem domů. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Upřímně:DDAni nevím co píšu ale doufám že se líbí:3Děkuju za Votes a komentáře:)))

Adys_s xx