Age does not matter

Part 10

Seděla jsem s malým na sedačce a sledovala televizi. Zrovna zazvonil zvonek a já v domění že je to Harry s úsměvem otevřela s malým Ryanem v náruči a zašvitořila na něj. 

"Tatínek je tady." A až po tom se podívala na osobu co stála ve dveřích. 

"Zayne.." zatajil se mi dech a a krev se mi nahrnula do tváří. 

"Perrie" odpověděl stejným tónem a já se na něj smála. 

"Co tady děláš?" zněla moje otázka a on jakoby se probral z tranzu. 

"Em, přišel jsem se zeptat, jestli je všechno v pořádku. Však víš, ten dnešek.." Nervozně se poškrábal na zátylku a já se na něj nechápavě podívala. 

"Jo, v pořádku.?" 

"Můžu dál? Nechci to řešit tady na chodbě Pezz." Řekl mi přezdívkou, kterou mi říkala matka a já ho pustila dovnitř. Šli jsme do kuchyně. 

"Dáš si něco?" zeptala jsem se ho a upravila jsem si Ryana v náruči, která si hrál s mými vlasy svázanými do culíku. 

"Máš kolu nebo něco s bublinkama?" zeptal se a já přikývla. Neměla jsem jak otevřít ledničku a tak jsem přišla k Zaynovi a dala mu Ryana opatrně do náruče. Vykulil oči ale na klín si ho posadil. 

"Sluší vám to spolu" uculila jsem se a Zayn se zašklebil. 

"Ty s ním taky vypadáš jako vzorná mamina." Ušklíbl se. Já si sedla naproti něj s pitím a vyplázla jazyk. 

"Tak mladá a tak drzá.." mluvil jen tak do prázdna a já se zarazila. Drzá? Fajn. Už jsem se nadechovala že něco řeknu, když se dnes již po druhé ozval zvonek. Zvedla jsem se a šouravými kroky došla otevrít dveře. 

"Harry" řekla jsem jeho jméno dost nahlas aby mě Zayn slyšel. Doufám, že ho napadne přinést to dítě. 

"Kde máš Ryana? Bylo všechno v pořádku? Niall tu ještě je?" vychrlil na mě otázky a já se uchechtla. Zrovna jsem chtěla jít pro Ryana ale Zayn se m právě přicházel. 

"No, Ryan je tady, vše bylo naprosto v pořádku a Niall už jel. Msel stihnout letadlo." Smutně jsem se usmála a dívala se na jeho výraz. Díval se na Zayna tak zvláštně. 

"Dobře, moc děkuji za hlídání a.víš co. Potřeboval bych s tebou mluvit o samotě. Mohl bych přijít večer abysme pokecali? Nebo spíš kdybys přišla ty ať malého nemusím tahat večer z bytu." Byla jsem trochu zaskočená. Mluvil tak rychle jak kdyby to chtěl vyrepovat jako Eminem. 

"Dobře. Můžu přijít kolem půl deváté? V devět?" Usmála jsem se na něj a on s velkým úsměvem přikývl. 

"Budu se těšit Perrie." Pohrál si s mým jménem na jazyku a odešel i s Ryanem naproti do bytu. Sakra ten je taky sexy. Pak jsem si  vzpomněla na Zayna a v domění že stojí za mnou jsem se se svůdným úsměvem otočila, ale když jsem zjistila že tam nestojí vykašlala jsem se na nějaký 'svůdný úsměv'. Seděl v kuchyni a dělal něco na mobilu. Chtěla jsem mu nějak vrátit to jak mi řekl že jsem drzá. šla jsem k němu potichu aby mě neslyšel, obmotala jsem mu ruce kolem pasu a zašeptala jsem mu do ucha. 

"Za co ses mi to chtěl omluvit Zayneee?" protáhla jsem jeho jméno a přejela mu nosem lehce po krku. Zadrhl se mu dech, já se ušklíbla odstoupila od něj a šla do obýváku. Vzápětí jsem slyšela jeho rychlé kroky mířící ke mě. Usmála jsem se a on mě zatáhla za paži. 

"Co.." nestihla jsem to doříct jelikož přitiskl své teplé rty na ty mé. Nehýbal s nimi. Chtěl vědět jestli budu protestovat nebo ne. Čekal. Neodtrhla jsem se. Místo toho jsem ho zatahala za spodní ret a on se do polibku usmál. Líbali jsme se opravdu dlouho a když jsme se odtrhli opřeli jsme se o svá čela.