RIGHT PLACE RIGHT TIME (Na správném místě ve správný čas)

151

Po týdnu stráveném v nemocnici, kde si mě chtěli nechat nějakou na pozorování, jsme konečně vrátili domů. Hned jak jsme otevřeli do bytu, přiběhla Tequilla a začala se ke mě škrábat.

            Vzala jsem jí do náruče a drbala jsem jí za ušima. „Taky se mi stýskalo.“, dala jsem jí pusu na čumák a položila jí zpátky na zem.

            Posadila se a s hlavou na straně pozorovala dětskou sedačku, kterou držel Liam v ruce. Položil sedačku před Tequillu a sedl si do dřepu. „To je Nick.“, Liam k ní mluvil jako k malému dítěti, kterému představuje nového sourozence. Tequilla si poposedla těsně k sedačce, nakoukla dovnitř na spícího Nicka a začala vrtět ocasem.

            Bylo to roztomilé. Teď jsme byli kompletní rodina.

            Těch několik prvních týdnů doma jsem si připadala s Nickem jako nějaká nová atrakce v lunaparku. Návštěvy se tu střídali jedna za druhou. Po čase už jsem začínala ztrácet přehled o tom, kdo u nás doma vlastně je. Přijeli i rodiče s babičkou a zůstali pár dní u nás. Liamovi rodiče samozřejmě přijeli také.

            Pokaždé, když Nick spinkal v postýlce, Tequilla si lehla pod ní a hlídala ho. Když začal plakat a v pokojíku s ním zrovna nikdo nebyl, pokaždé pro nás doběhla. Nechtěla k němu pustit nikoho než mě nebo Liama. Nechápu, jak se to naučila, ale bylo to naprosto úžasné. Byla hrozně chytrá. Starala se o malého jako by to byl její sourozenec.

Liam

            Nemohl jsem se na ně vynadívat. Mia šla uspat Nicka a samozřejmě, kam se hne Nick, tam je i Tequilla.

            Zdálo se mi, že se Mia nějak dlouho nevrací, tak jsem je šel raději zkontrolovat. Vešel jsem do dětského pokojíku a uviděl ten nejdokonalejší obraz, jaký jsem kdy mohl vidět.

            Mia usnula v křesle tím svým způsobem, kdy má nohy přehozené přes opěrku na ruce. Nick jí spokojeně spinkal v náručí a Tequilla se rozvalovala hned pod nimi. Byl to ten nejkouzelnější pohled. Rychle jsem si to vyfotil. Bude se to hodit, až budeme s kluky zase pryč.

            Potichu jsem ke křeslu. Tequilla okamžitě zbystřila. „To jsem já.“, zašeptal jsem, abych nevzbudil Miu a Nicka. Sedla si čekala, až jí podrbu za uchem.

            Opatrně jsem zvedl Nicka a uložil ho do postýlky a políbil ho na čelíčko. Jak je vůbec možné, že může být tak maličký? Tequilla se přesunula k postýlce a zaujala svojí obvyklou pozici hlídače. Musel jsem se nad tím pousmát.

            Pak jsem zvedl Miu do náruče. Něco ze spaní zamumlala. Odnesl jsem jí do ložnice a přikryl jí. Zavrtěla sebou a zachumlala se do deky ještě víc.

            Posadil jsem se na postel vedle ní a otevřel si na tabletu náš pracovní harmonogram na následující týden. Moc toho nebylo, díkybohu. Chci trávit, co nejvíc času doma.

            Ale chtěl jsem zařídit ještě jednu věc. Vzal jsem mobil, který jsem si předtím odložil na noční stolek a odešel s ním na chodbu. Vyhledal jsem v kontaktech číslo Bree.

            „Ahoj Liame, to je taky dost, že se ozveš.“, pozdravila vesele Bree.

            „Ahoj Bree. Promiň, měl jsem teď trochu rušno.“, pousmál jsem se.

            „Já vím, je toho všude plno. Mimochodem gratuluju. Jak se má Mia a prcek?“, vyzvídala.

            Ty ženské jsou tak upovídané. „Povím ti to, až si na mě uděláš čas. Mám pro tebe práci.“, zasmál jsem se tlumeným hlasem.

            „Počkej, kouknu se… Zítra se mi tu uvolnilo jedno místo. Od deseti. Vyhovuje?“.

            „Ideální. Budu se těšit.“, rozloučil jsem se a vrátil se zpět do ložnice.

            Lehl jsem si vedle Mii a přísahám, že jsem se jí ani nedotkl. Ale nějakým záhadným způsobem poznala, že jsem tu a přitulila se ke mně, jako to dělala vždycky.