RIGHT PLACE RIGHT TIME (Na správném místě ve správný čas)

32

Tašku jsem hodila na sedadlo spolujezdce. Nastartovala jsem. Šlápla jsem na plyn. Auto se rozjelo tak rychle, až zapískaly pneumatiky. Přes slzy jsem skoro neviděla na cestu. Slyšela jsem vyzvánění mobilu v tašce. Ne. Znovu to nedovolím. Oči jsem nespustila ze silnice. Celé tělo se mi třáslo.

            Vyzvánění telefonu už se nedalo snést. Zajela do jedné z postranních uliček a zastavila. Vyhrabala jsem z tašky telefon. Na displeji jsem viděla fotku mé nejlepší kamarádky. Odmítla jsem hovor, vypnula telefon a hodila ho do rozepnuté tašky.  Oběma pěstmi jsem vzteky udeřila do volantu. Nakonec jsem volant uchopila oběma rukama a opřela se o něj čelem.

            Nevím kolik uběhlo času. Prostě jsem tam jen tak seděla a brečela. Potřebuju se odreagovat. Potřebuju se opít. Znovu jsem se rozjela směrem k bytu.

            Vůbec jsem nepostřehla, že je odemčeno.

            „Ne, tady není. Já už vážně nevím.“, Ellie s někým telefonovala. „Liame, počkej. Teď přišla. Fajn.“, ukončila hovor.

            Přešla jsem do kuchyně bez jediného slova. Otevřela jsem skříň pod dřezem, kde měl táta alkohol. Gin, vodka, whisky, skotská, rum. Sáhla jsem po jedné z láhví. Bylo mi úplně jedno, která to je.

            „Můžeš mi sakra vysvětlit, kde jsi byla?“, rozzlobeně se ptala Ellie.

            Zavřela jsem skříň a vydala se směrem ke své ložnici.

            „Amelie! Já s tebou mluvím!“, oslovila mě znova.

            Zavřela jsem za sebou a zamkla je na dva západy. Tašku jsem hodila na zem a svalila se na postel.

            „No tak, Mio! Odemkni!“, Ellie už nekřičela.

             Posadila jsem se na posteli a podívala jsem se na láhev ve své ruce. Whisky. Dobrá volba. Musela jsem se v duchu pochválit. Otevřela ji a napila se. V ústech jsem cítila její hořkou chuť. Ta chuť plně vystihovala mou náladu. Tekutina mě zahřála v krku.

            „Mio, prosím!“, přemlouvala mě Ellie.

             Znovu jsem se napila z láhve. Nechci s ní mluvit. Teď momentálně nechci mluvit s nikým. Další lok. A další.  Tupě jsem sledovala dveře.

            „Mio! Prosím tě, otevři.“, Ellie už skoro žadonila. To u ní není normální.

            Láhev se pomalu vyprazdňovala. Škoda, že nebyla plná. Takhle budu muset jít za chvíli pro další. Alkohol už mi stoupl do hlavy.

            Chodbou se ozývali kroky.  Někdo běžel ke dveřím.

            „Je tam?“, zeptal se Liam.

            „Jo, ale zamkla se tam s flaškou. Vůbec neodpovídá.“, postěžovala si Ellie ustaraně.

            Někdo zalomcoval dveřmi.

            „Mio, otevři! Promluvíme si.“, snažil se smlouvat Liam. Dala jsem si jeden lok na kuráž.

            „Není o čem mluvit. Nechte mě být! Jděte pryč!“, zakřičela jsem.

            Liam pochopil, že po dobrém to nepůjde, tak to zkusil jinak. „Jestli ty dveře okamžitě neotevřeš, tak je vyrazím!“.

            Tak se předveď. Dopila jsem poslední zbytek whisky. Sakra, došlo mi pití. Co se dá dělat, budu muset pro nové.

            Slezla jsem z postele a vydala se ke dveřím. Nohy se mi trochu motali. Odemkla jsem a otevřela dveře. Hele, je tu celé procesí. Ellie, Liam, Harry a Niall. Beze slova a s naprosto prázdným pohledem jsem mezi nimi prokličkovala do kuchyně. Proč tu není Zayn? Chtěla bych si s ním popovídat.

            „Opovaž se některou z těch láhví sáhnout.“, varovala mě Ellie.

            Znovu jsem otevřela skříň a sahala po další láhvi. Někdo mě zezadu chytil. Všechno se rozmazalo. Když se obraz ustálil, koukala jsem na něčí záda. Ten někdo mě nesl přes rameno.

            Začala jsem do těch zad bušit pěstmi. „Pust mě! Okamžitě mě dej dolů!“, křičela jsem.

            „Otevři dveře.“, řekl Liam.

            Nesl mně koupelny. Uviděla jsem blonďatou hlavu. Niall.

            Ocitli jsme se ve sprchovém koutu.

            „Dělám to nerad, ale nedáváš mi na výběr.“, řekl Liam.

            Začala na mě dopadat ledová voda. Moje tělo dostalo šok. Najednou bylo všechno kolem mě černé a já ztratila vědomí.

            Procitla jsem. Na těle mě studilo mokré oblečení. Ležela jsem na posteli. Ellie vyndávala z mého šatníku tepláky a tričko. Posadila jsem se na postel. Zamotala se mi hlava. Co jsem to sakra provedla? Ellie položila oblečení na postel.

            „Pomůžu ti z toho mokrého oblečení.“, řekla starostlivě.

            „Ellie… Omlouvám se.“, oči se mi zalévali slzami.

            „Neomlouvej se. Máš na to právo.“, řekla Ellie a já v jejím hlase rozeznala pochopení. Přetáhla mi mokré tričko přes hlavu a navlékla na mě suché.

            „Ne. Nemám. Akorát jsem všem přidělala starosti.“, rozbrečela jsem se.

            „O tom si promluvíme, až budeš v suchém.“, podala mi tepláky.

            Stáhla jsem mokré džíny a skopla je na zem. Vzala jsem si od Ellie tepláky a oblékla si je.

            Ellie se posadila vedle na postel a objala mě. „Liam nám řekl, co se stalo.“, řekla a smutně se na mě podívala.

             Položila jsem si hlavu do jejího klína. Nezmohla jsem se na jediné slovo. Začala jsem brečet ještě víc. Hladila mě po vlasech a konejšila. Po chvilce jsem znovu usnula.