RIGHT PLACE RIGHT TIME (Na správném místě ve správný čas)

41

„Dostala jsem nápad.“, řekla nadšeně Ellie během snídaně.

            „Poslouchám.“, odpověděla jsem a nabrala si na vidličku další kousek vaflí s ovocem.

            „Co kdybych ti já navrhla šaty a ty mě tetování?“, navrhla a upila ze své sklenice s džusem.

            Málem jsem se udusila jídlem, které mi zaskočilo. „Ty chceš tetování?“, zeptala jsem se překvapeně.

            „Proč ne? Zkusit to můžu.“, odpověděla s naprostým klidem.

            Musela jsem se napít kávy, abych spláchla poslední zbytky jídla, které mi zůstali v krku. „A máš nějakou představu, co by to mělo být?“, zeptala jsem se pořád trochu mimo z toho, že kamarádka chce tetování.

            „Jen něco malého na zápěstí. Třeba…“, zamyslela se, „Malý čtyřlístek. Pro štěstí.“.

            „Aha. Dobře. A barevný?“, zjišťovala jsem.

            „Ne. Stačí černobílý. Zase to nechci přehánět.“, poznamenala.

            „To by šlo.“, souhlasila jsem. „Ale pokud ti to nebude vadit, ráda bych nejdřív dodělala to své. Nebude to moc dlouho trvat, jen to trochu vybarvím.“, nemám ráda, když začínám s novou prací dřív, než mám hotovou tu předchozí. Další z vlastností, kterou jsem zdědila po mámě.

            „Jasně. V pohodě. Takže tu nabídku bereš?“, ujišťovala se Ellie a oči jí začínali zářit jako dvě lampičky.

            „Zdá se, že už to tak bude.“, pokývala jsem hlavou na znamení souhlasu.

            Po snídani jsme se každá odebrala do svého pokoje. Zapnula jsem si iPod. S hudbou se mi pracuje lépe. Pustila jsem si ji radši do sluchátek, abych nerušila ostatní. Máma taky na něčem pracovala a já ji hudbou nechtěla rušit.

            Po stole jsem si rozsypala pastelky, které jsme včera koupili, a přemýšlela, jak své umělecké dílo dokončit. V mysli jsem si vybavila lilie, které mi donesl Liam, když jsme poprvé s Ellie vařili. Jemně jsem vystínovala žlutou barvou okvětní lístky a stonek zeleně. Na motýla jsem použila modrou a fialovou barvu. Když jsem ho dokončila, jeho křídla vypadal jako nebe v ten večer, kdy ná kluci vzali na London Eye. Tohle tetování bude taková vzpomínka na všechno hezké, co jsem za ty dva týdny v Londýně zažila.

            Zapnula jsem notebook a na internetu si našla několik předloh čtyřlístků. Nejprve jsem si načrtla hrubé obrysy a pak se pustila do detailnější kresby. Když jsem skončila, čtyřlístek na papíře vypadal jako by ho někdo právě utrhl na louce. Další práce se kterou jsem byla spokojená. Ještě aby se líbila i Ellie.

            Začala jsem sklízet pastelky, když se ve dveřích ukázala Ellie. „Já mám hotovo.“.

            „Já taky.“, vzala jsem ze stolu papír a podala jí ho. V tu samou chvíli ona podala mě svůj nový skicář, který jsem ji včera darovala.

            Hned na první stránce se vyjímaly fialové plesové šaty. Korzet bez ramínek byl pokryt kamínky, které tvořili složité ornamenty. Sukně se skládala z několika vrstev. Kromě té úplně ve spod, se všechny sbíhaly k levému boku, kde byly schovány pod látkovou mašlí pokrytou stejnými kamínky, jako byly na korzetu. Krásnější šaty jsem v životě neviděla.

            „Dokonalé.“, řekla užasle Ellie, když konečně odlepila oči od návrhu, který jsem jí dala.

            Konečně jsem se zmohla k řeči. „Nápodobně.“, a stále jsem doslova civěla na ty princeznovské šaty.

            „Je ti doufám jasné, že jestli je někdy budu šít, tak je budeš na molu předvádět.“, pronesla hrdě kamarádka.

            „Cože?“, vykulila jsem na ni oči. „Proč já?“.

            „Protože jsou navržené přesně pro tebe, takže nikomu jinému by správně nesedly.“, odpověděla s úsměvem.

            „To nejde. Já nejsem žádná modelka.“, zaprotestovala jsem a zakroutila hlavou na znamení nesouhlasu.

            „Proč ne? Postavu máš dokonalou. O vlasech a úsměvu nemluvě.“, změřila si mě pohledem.

            „Ty jsi vážně blázen.“, zasmála jsem se.