Opozitum naděje✔

XVIII. kapitola

,,Element země," pousmál se mág. ,,Ukaž mi, co dovedeš. Jak ovládáš svou magii." Dozz se krátce podíval k ostatním.
,,To je absurdní. Proč tohle musíme dělat? Nestačí jednoduše dojít do Temného hradu a Athiu zabít?"
,,Myslíš, že jsem to nezkoušel? Že to nezkoušelo více mágů a lidí? Nikdo neuspěl. Živí ji hněv a to je silná zbraň. Musíte zesílit, ovládnout své živly. Poté budete připraveni. Teď něco zkus. Cokoliv. Ukaž mi, co umíš."
,,Když tolik žadoníš," pronesl suše a začal se soustředit. Nedalo mu to ani tolik zabrat a stromy okolo náhle porostly popínavé rostliny s ostny. Země se otřásla a následně z ní vyrazily kořeny, obmotávající se okolo mágových nohou a nakonec celého těla. Následně vše přestalo.

Brunet přešel k mágovy a zúžil podezřívavě oči. ,,Proč jsme doopravdy tady, hm? Neříkej mi, že se rád staráš o budoucí hrdiny." Poslední slovo skoro až vyplivl. Kořeny se okolo těla Aruse stáhnuly ještě více. Ale to už k nimi nasupeně mířila Fezi.

,,Ty ses asi pomátl, že jo?!" vrazila do něj vší silou, čímž ho odstrčila od jejich nového učitele. Snažila se kořeny odstranit, ale marně.
,,Nepovolí, dokud neřekne jeho pravé úmysly," přecedil přes zuby a založil si ruce na hrudi. Tenom mezitím přispěchala na pomoc.

,,Jsem tady s Vámi, protože se cítím vinný za to, co se v téhle zemi děje," pronesl náhle Arus. Jeho bílé vlasy mu popadaly do obličeje, zatímco mu tělo svíraly kořeny. Nehleděl ale k ostatním. Zíral do země. ,,Kdysi jsem zradil svůj vlastní rod. Tehdy se to zdálo jako rozumné řešení. Černá magie je zlo samo o sobě a já ho chtěl zničit. Lidé sdíleli ten samý názor, a tak spolu se mnou začalo vybíjení těch, kteří jí praktikovali. Athia je jedna z mála, která přežila. Je něco jako nástroj jejich pomsty.

Když jsem se ale dozvěděl o proroctví, o dětech, které obdarovaly samy bozi dary, schopny zničit nastolené zlo, roznesl jsem po zemi historku, že existuje zbraň. Přes Kemary se sem nikdo obyčejný dostat nemohl. Věděl jsem, že Vás to sem přivede. Všechny čtyři. Záchrana světa měla být až skoro za deset let, ale díky mě se to může uskutečnit už za rok. Díky mě své schopnosti poznáte a ovládnete mnohem dříve! Pochopte to, jste jediná naděje Themusu." Pozvedl k nim pohled. Poté si odkašlal a kořeny se okolo něho ledabyle rozpadly na prach. ,,Můžeme nyní pokračovat?" narovnal se a oprášil si své oblečení od hlíny. Dozz trochu couvl, když viděl, s jakou lehkostí se jeho kořenů zbavil.
,,Jak.."
,,Je mi už dost na to, aby mě tvá magie nemohla v tomto stádiu nijak zranit. A věř mi když řeknu, že Athia je mnohem mocnější než já. Werisi, nyní ty. Ukaž mi tvou magii."

Zrzek se však zamračil a zakroutil záporně hlavou. ,,Už jste ji viděl v jeskyních."
,,Ano a nyní tě žádám, ať ji ukážeš znovu." Weris zatnul čelist a zamračil se ještě víc.
,,Ne," oponoval mu. Na chvíli nastalo ticho, kdy mezi sebou jen zápolili pohledy.
,,Fajn. Vy ostatní můžete jít na lov, ať máme co jíst. Ty tady zůstaneš Werisi," rozhodl. Dozz nadšený, že ho už na místě nic neváže, popadl luk, který si bral s sebou z vesnice a zamířil do lesa. Dívky ho napodobili a rychle se vydali za ním. Tenom se na svého kamaráda ještě několikrát starostlivě otočila, než jí zmizeli z dohledu.

,,Proč se bojíš své magie?" zeptal se náhle Arus. Tím bylo ticho mezi nimi znovu prolomeno.
,,Nebojím," vypadlo z něho až přes příliš rychle. Ihned mágovy bylo jasné že lže. Muselo.
,,Svůj element se naučíš až tehdy, kdy se ho přestaneš bát ovládat. Kdy s ním splyneš v jedno. Vypadáš jako někdo, kdo má problém spojit si tvé smrtelné tělo s magií. Bereš to jako dvě odlišné věci, i když to je jedno a to samé. Poznej sám sebe, poznej magii, kterou máš uvnitř sebe. Není to tvé prokletí, ale dar. Tím se řiď," odmlčel se. ,,Zítra mi řekneš, jak jsi pokročil. Dnes přemýšlej, máš den volna. Ostatní budou po lovu ještě procvičovat."

,,Jdu za nimi," zamračil se Weris, popadl poslední luk a toulcem plný šípů. Následně se rychlým krokem vydal za ostatními, doufajíc, že je brzy najde. Ten les byl něčím děsivý, až nebezpečný. Ani trochu se mu nezamlouval.

Ostatní našel po několika desítkách minut. Dozz zrovna mířil na srnu, pochutnávající si na popadaných plodech stromu. Když si všimla zrzka, vyhodnotila ho jako nebezpečí a rychle utekla. Šíp Dozze padl mimo. Naštvaně hodil pohled k nově příchozímu. ,,Výborně! A teď než najdeme další, bude konec dne!" zavrčel.
,,Pardon," zamručel Weris. Stále se ztrácel ve své vlastní hlavě. Když k němu přišla usměvavá Tenom, úsměv ji nedokázala opětovat. Vcelku obdivoval její odhodlanost mlčet. Byl to u ní nezvyk a v celku mu začínala vadit absence jejích veselých slov. Jenže jí znal. Tvrdohlavec až to občas bolí.

Vytušil, že se chce zeptat, jak to jde. Jen pokrčil rameny a pronesl: ,,Někdy si říkám, že by bylo lepší, kdyby jsme naší vesnici nikdy neopustili."