I..I Just Love You, okay? [Seongjoong] ✓

Sbohem

Poté, co Hongjoong vyhodil Seonghwu z domu a on sám měl záchvat pláče, se zvedl a šel do svého pokoje, kde se zhroutil na postel. Proč i povlečení po jedné noci vonělo jako on?

Brečel by, jenže mu už všechny slzy došly. Nahmatal z nočního stolku telefon a našel tam kontakt na někoho, u koho ví, že ho neopustí.

Už chtěl zmáčknout tlačítko na volání, když se zarazil.

,,Však ho nemůžu pořád otravovat. Má taky vlastní život." Zamrmlal.

Tak se tedy akorát zachumlal do deky, pustil smutné písničky a zavřel oči.

Však jednou ta bolest odejít musí.

Seonghwa

Pane bože, co jsem to udělal?! Já jsem takový blb!

Byl jsem tak naštvaný a zdeptaný, že jsem si to na něm vybil. Tohle je snad nejhorší den, co jsem mohl zažít!

Přiběhnu domů a bez pozdravu rodičů zalezu do pokoje. Lehnu si na postel a koukám na strop. Co mám jenom dělat?

Po tváři mi steče slza, která se následně vsákne do deky. A poté další a další, až se rozbrečím naplno. Ztratil jsem přítelkyni a nejlepšího kamaráda, kterého jsem nazval sobcem, jenom protože potřeboval jednou pomoct.

Nějakou dobu takhle ležím, než mi začne zvonit mobil. S malinkou nadějí se podívám, jestli to není náhodou Hongjoong. Bohužel to je jenom Yunho, tak to s povzdechem zvednu.

,,Prosím-"

,,Co je s Hongjoong hyungem! Mobil nezvedá, na zprávy neodpovídá a všechny ignoruje!" Zakřičí na mě.

,,Yunho-" ,,Ne, nic neříkej. U něho nikdo neotvírá, takže jdu k tobě a řekneš mi, co se stalo, když Yeosang odešel. Jsem tam za 5 minut." Vychrlí na mě a než se stihnu vzpamatovat, tak zavěsí.

,,Oh.." vydám ze sebe a setřu si slzy.

Stoupnu si a jdu si do koupelny opláchnout obličej. Po opravdu pěti minutách se ozve zvonek, tak se urychleně vydám ke dveřím, a rodičům oznámím, že to je jenom Yunho.

Otevřu a přede mnou stojí zadýchaný Yunho. ,,Ahoj, pojď dál." Uhnu mu ze dveří a on s pozdravem vejde. Pozdraví rodiče a jdeme do pokoje.

,,A teď mi řekni, co se stalo." Sundá si mikinu a sedne si na postel. Já si sednu k němu a zavřu oči. Už teď cítím, jak mě do nich tlačí slzy.

,,Hej, hej, klid. Ať se stalo cokoliv, tak se to vyřeší." Obejme mě a já mu vzlyknu do ramene.

,,Yun-Yunho, to se nevyřeší." Vzlyknu. ,,Taeyang..Taeyang, ona je..je.." polknu. ,,ona umřela."

,,Cože?" Vyjekne a oddálí se. ,,Já..vůbec nevím, jak na to reagovat. Strašně, strašně, strašně moc mě to mrzí, hyung." Znovu mě obejme, ale tentokrát pevněji.

,,A byl jsem na Joonga hnusný..já to tak nemyslel, přísahám! Byl jsem tak moc v šoku, že to ze mě vylítlo úplně samo." Vzlykám.

,,Co.. jsi mu řekl?" Začne mě hladit po zádech.

,,Že..že lituju toho, že jsem mu kdysi pomohl a..a nazval jsem ho sobcem."

,,Cože jsi?" Zeptal se v šoku.

,,Nelituju toho. V životě bych ho za nic nevyměnil. Vím, že není sobec. Že tu pro nás vždycky byl. Kdykoliv, když měl kdokoliv problém, vždy našel nějaké řešení-" ,,Je hezké, že to o něm víš, ale proč to říkáš mně? Neměl by to spíš slyšet on?" Mile se na mě pousměje a já se na něho podívám.

,,Nebude se mnou chtít mluvit. Určitě mě po tomhle odepsal." Sklopím hlavu.

Yunho si povzdechne a zvedne mi hlavu. ,,Děláš, jako bys hyunga neznal. On takový není ani ke svému nepříteli, a ty mi tvrdíš, že by to udělal nejlepšímu kamarádovi, kterého zná už několik let? Řekni mi, co hyung nikdy nedělá?" Díval se mi zpříma do očí.

,,Nedělá ukvapené závěry."

,,A?"

,,Přemýšlí nad tím." Zamumlám.

,,Přesně tak." Usměje se.

,,Ale to, co jsem mu řekl, bylo silný kafe a ještě když mu nebylo nejlépe." Zavřu oči.

,,Hyung." Začne a cvrkne mě do čela. ,,Hongjoong hyung je naše sluníčko a ty musíš být vítr, který rozežene deštivé mraky, aby na nás mohl zase zářit, dobře? V pondělí si to v klidu vyříkáte." Usměje se a já s menším úsměvem přikývnu.

,,Jo..máš pravdu,Yunho. Díky."

,,Já ji mám vždycky." Zasměje se a já s ním.

✧✧✧✧

V neděli mi přišla od paní Shin pozvánka na Taeyangin pohřeb.

Tak jsem ze sebe udělal aspoň trochu člověka, oblékl jsem si smuteční oblečení a s bílou růží jsem šel ke hřbitovu, kde se to bude odehrávat.

Když jsem tam přišel, tak první koho jsem poznal, byli její rodiče. Mlčky jsem k nim přišel a tichým hlasem jsem je pozdravil.

,,Dobrý den, pane a paní Shin." Lehce se jim ukloním a oni mi úklonku oplatí kývnutím hlavy.

,,Ahoj, Seonghwo." Zašeptala paní Shin.

Když jsem pozdravil všechny, které jsem znal, tak jsem přišel k její rakvi a pohled mi spočinul na jejím bledém těle, oblečené do černých šatů. Trhaně se nadechnu a položím růži k ostatním květinám.

Sklopím hlavu a ruce spojím v modlitbu.

,,Omlouvám se, že jsem tě nemohl ochránit. Tohle si dívka, jako ty nezasloužila. Měla jsi dožít šťastný život s láskou svého života. Budu doufat, že tě to nebolelo a budu věřit, že se dostaneš do nebe a budeš bdít nad lidmi, které jsi tak moc milovala. A já ti tady slibuji, že ať se stane cokoliv, nezapomenu na tebe. Vždy budeš v mém srdci." Došeptám svůj slib a nechám téct slzy, protože i kdybych se je snažil zastavit, nepochodil bych.

Zanedlouho to začalo a každý řekl pár slov, než přišla řada na mě.

,,Upřímně bych nikdy nečekal, že se tohle stane dívce, kterou jsem miloval a stále miluji celým srdcem. Budu doufat, že jsi měla bezpečnou cestu do nebe a nic ti nebránilo, stát se andělem." Lehce se ukloním a jdu si znovu sednout na své místo.

✧✧

Když to skončilo, rozloučil jsem se s jejími rodiči a šel přímo a co nejrychleji domů.

Tam jsem se pozdravil s rodiči, kteří mě pevně objali, a šel jsem se vysprchovat. Tam jsem ovšem strávil nějakou dobu, kvůli přemýšlení.

Co mu mám zítra říct? Zvládnu mu to hlavně říct? Jaká je vůbec šance, že mi odpustí. Odpustit mi může, ale určitě na to nezapomene. Na takovéhle věci jde těžko zapomenout.

Povzdechl jsem si a po převléknutí se, jsem šel do pokoje, kde jsem si lehl na postel a nic nedělal. Prostě jsem jenom ležel. Co bych taky měl dělat jiného? Mám největší chuť si někam zalézt a už nikdy nevylézt. A zítra to bude ještě horší, protože už o tom určitě ví celá škola, takže se mě buď budou ptát, jak mi je, nebo si budou určitě něco šuškat. A ještě k tomu ten Joong.

,,Ah bože! Tohle není fakt možné!" Frustrovaně zakřičím do polštáře a zavřu unavené oči.

~~~~~~

Zdraviim~

Honestly, jsem si u této kapitoly dost pobrečela😬

Snad se vám líbila✨

Omlouvám se za chyby🙏

Saranghaee💕