I..I Just Love You, okay? [Seongjoong] ✓

Festival - část druhá

Když v tom najdnou..

Tma.

✧✧✧✧✧✧

Seonghwa POV.

,,Páni." Vydechnu, když ho uvidím tancovat. Věděl jsem, že má talent na hudbu, ale že by se uměl i takhle pohybovat?

,,Je dobrý, co?" Šťouchne do mě Yeosang a ušklíbne se.

,,Dobrý? Je skvělý!" Zasměju se.

,,Věděl jsi, že-" začne větu, když se v tom se z podia ozve rána, jak z děla. Všichni se tam podíváme a já ztuhnu.

Hongjoong leží na zemi a nehýbe se.

,,Joongu!" ,,Hyung!" ,,Hongjoong hyung!" ,,Oppa!" vykřikne několik lidí najednou.

Yeosang, Jongho, Yunho a já vyběhneme do zákulisí, kam ho mezitím odnesli kolegové z jeho týmu, když se jako první vzpamatovali z šoku. Kleknu si k pohovce, kam ho položili, a pozoruju, jak zdravotní sestra kontroluje životní funkce.

,,Je to v pořádku. Dýchá a nevypadá to, že by měl nějaké vážné zranění. Je možné, že mu selhal organismus z malého množství odpočinku a hodně stresu." Podívá se na nás a my si oddechneme.

,,Mohl by ho vzít někdo domů?" Stoupne si a přikryje ho tenčí dekou.

,,Seonghwa hyung by mohl!" Ukáže na mě Jongho. ,,My ještě musíme vyřešit nějaké věci ohledně festivalu a tak."

,,Počkej-" ,,Seonghwo, mohl bys?" Přeruší mě sestra a já si povzdechnu. ,,Tak fajn. Pro kamaráda cokoliv."

,,Děkuju." Usměje se na mě a já na sobě záhy ucítím další váhu, jak na mě Jongho skočil.

,,Koukej na něho dát pozor. Už tak toho má dost." Druhou část zamumlá, ale já ji i tak uslyším. Však už zkouškové období skončilo a co vím, tak má všechny úkoly hotové..

,,Jasně, Jongho, ale teď ze mě slez." Setřepu ho ze sebe a sednu si na bobek, abych na sebe mohl Hongjoonga položit.

Když ho pevně držím pod koleny, tak se podívám na tašky.

Yunho moji nerozhodnost vycítí a promluví: ,,O tašky se neboj. Jakmile to skončí, tak je přineseme a můžeme si udělat všichni společně filmový večer." Navrhne a já přikývnu.

,,To zní fajn." Odsouhlasím a s rozloučením se rozejdu k Joongovi domů.

Napoprvé mi to nedošlo, ale teď, když jsem s ním sám, tak jsem cítil, jak je lehoučký. Jako bych nic nenesl.

Ano, vždycky byl lehký, že nebylo vůbec namáhavé ho nést, ale tohle už je extrém.

,,Ach jo. Co sis to udělal?" Zamumlám do větru a po očku se podívám na jeho spící tvář.

Po ani ne 15 minutách, jsem přišel k jeho domu a začal jsem přemýšlet, kam vždycky schovává náhradní klíč.

,,A jo vlastně. V krmítku." Rozpomenu se, a když už ho mám a odemknu, tak vlezu do prázdného domu. Ze slušnosti tiše pozdravím a nějak zuji jak sebe, tak i Joonga.

,,Wow. Vůbec se to tu nezměnilo." Pro sebe se usměju a jdu do jeho pokoje, kde ho opatrně položím na postel a opatrně mu sundám džíny a nasadím mu svojí mikinu, aby měl aspoň něco teplejšího, než ho přikryju dekou tak, že mu vykukuje akorát hlava.

Dobře, nebudu lhát; vypadá rozkošně.

Kdybych byl gay, tak bych ho chtěl mít za přítele, co si budeme. Ale já jsem přece hetero. Musím být.