I..I Just Love You, okay? [Seongjoong] ✓

Dnešek už nemůže být horší

Dny ubíhaly a Taeyang se u našeho stolu začala objevovat více než často. Klukům to bylo jedno, protože ti měli svoje crushe, které neohrožovala. Já takové štěstí neměl, takže jsem každý oběd poslouchal, o čem si povídají. Já vím, já vím, je to neslušné, ale co jiného mi zbývalo?

Jedno úterý jsme spolu seděli na lavičce v parku, který byl blízko školy. Oba jsme měli po škole a klubech a já pil jahodový mléko a on měl toast. Kluci s námi nebyli, protože pomáhali učitelům s organizací školního festivalu, který se bude konat za měsíc. Koná se každý rok a studenti ukazují, co vymysleli nebo se naučili s klubem. Přemýšlím, že se přidám nejen s klubem, ale že zkusím něco napsat. Mohla by to být zábava. Stejně jsem poslední dobou až moc v hudebce.

,,Joongu, jak bych se jí měl vyznat?" Zeptal se mě z ničeho nic Seonghwa.

Já se z toho málem udusil, protože jsem vdechl mléko a začal jsem kašlat. ,,Cože to?" Nevěřícně se na něho podívám.

,,V pohodě?" Zasmál se a poplácal mě po zádech.

,,J-Jo.." Odkašlu si. ,,A teď ještě jednou a míň náhle." Uchechtnu se.

,,No, jak bych se měl vyznat Taeyang. Myslím, že to je na mně dost vidět, že k ní cítím něco víc." Nervózně se zasměje a tváře mu lehce zrůžový.

,,Oh..no asi bych jí vzal..na pouť?" Řeknu trochu sklesle. Přeci jenom, moje vysněné rande s mým vysněným crushem je tam.

,,Pouť? Není to klišé?" Zeptal se s nadzvednutým obočím.

,,Děláš jako by celý tohle nebylo klišé." Až moc velké klišé.

,,Asi jo. Tak díky, Joongu. Už budu muset jít." Zvedl se a já s ním. Vyšli jsme z parku a každý jsme se s rozloučením vydali domů.

✧✧✧✧

Konečně doma.

Padnu zády na postel a koukám do stropu. ,,Blbe.." Zamumlám a po tváři mi stekla slza. Kdybych udělal, jak mi říkal Yunho, tak by to možná dopadlo úplně jinak. Ale nee, já musel mít svojí hlavu.

Povzdechnu si. Měl bych se připravovat do školy. Už jsme dostali choreografii, kterou se máme co nejdříve naučit. Plus vymyslet něco do hudebky; buď text, nebo hudbu a ještě klasické předměty, jako je angličtina či matika.

,,Tak na co se vrhnu jako první.." Zamumlám, když koukám, co všechno musím udělat. ,,Tak asi matiku s angličtinou. U ostatního se aspoň nemusím tolik stresovat." Souhlasně si pokývu hlavou a pousměju se. Tak jdeme na to.

✧✧

,,Koneec" Spokojeně se protáhnu, když jsem dokončil angličtinu s matikou.

,,Další je..jo, tu choreografii..hudbu můžu dělat i později." Převléknu se do něčeho, co mi nebude vadit, když bude zpocené a začnu trénovat krok po kroku. Musí to být perfektní. Prostě musí.

Kolem jedenácté jsem nucen skončit, protože na mě už několikrát klepala mamka, ať už jdu spát. Tak si vezmu čisté věci a jdu se rychle vysprchovat.

Po sprše jsem se převlékl do pyžama, zhasl jsem velké světlo a rozsvítil jsem si lampičku na pracovním stole. Nasadil jsem si sluchátka a začal jsem různě mixovat a dávat do hromady hudbu. Chci, aby to bylo perfektní. Nemám moc přísné rodiče, ale jakmile dojde na známky či projekty, tak je to s nimi za trest a vlastně jsem to po nich zdědil. Vždy musím mít vše perfektně a hlavně dobře. Ještě si naposled zkontroluji, zda mám vše a pustím se do toho.

✧✧✧✧

Po několika hodinách, které se mi zdály, jako pár minut se podívám na hodiny. ,,Sakra práce.." Zamumlám. ,,Už je pozdě." Zívnu a uložím to, co jsem zatím udělal. Následně vypnu počítač a po hygieně zalehnu do postele, načež okamžitě usnu.

Hodiny totiž ukazovaly 3:47 a já sám vstávám v půl sedmé.

✧✧✧✧

Následující ráno bylo to nejhorší, co jsem kdy zažil. Nejen, že mi u ucha zařval budík, a díky nedostatku spánku mě třeštila hlava, ale povedlo se mi zaspat, takže jsem bez snídaně a svačiny vyběhl do školy, abych přišel včas.

Už už jsem stál u vchodu, když zaslechnu zvonění. Vykašlu se na přezutí a běžím do třídy. První hodinu mám strašně přísnou učitelku, a jestli přijdu po ní, tak- ,,Ah, pan Kim se uráčil ukázat." Ozvalo se, jakmile jsem otevřel dveře. Do hájee! ,,Tak když už tak hezky stojíte, tak nám pojďte rovnou vypočítat tento jednoduchý příklad." Ukáže se strašně dlouhý příklad, který byl napsán jejím odporným rukopisem.

Jen mlčky přikývnu, dám si tašku k lavici a jdu ho spočítat. ,,Kde je ta jednoduchost..?" Zamumlám, ale ta fúrie mě slyšela. ,,Říkal jste něco?" Podívá se na mě. ,,Ne, madam." Rychle se omluvím, a když ho nějak spočítám, tak si jdu sednout.

Samozřejmě, že ho mám špatně. Matika je jediný předmět, který mi ani za boha nejde.

Jen praštím hlavou o lavici a frustrovaně vydechnu.

Dnešek už nemůže být horší.

~~~~

Zdraviiim
Úspěšně jsem přežila týden ve škole 🥳
Doufám, že se vám kapitola líbila 💖
Omlouvám se za chyby🙏
Saranghaee🌹