Otec přišel jako vždy z práce domů.
"Natálie? Kde jsi?" Přišel ke mě do pokoje"Co se děje?" Zeptala jsem se ho když jsme přišla. Kvůli jeho přítelkyni se nemame rádi.
"Jedeme na výlet. Jedeš s námi?" Zeptal se mě. Přišlo mi to divné..
"Jasně můžu..." Usmála jsem se a šla se nachystat. I tak, docela se bojím co se stane.
" A za jak dlouho tam budeme?" Stále jsem se bála.
" Za asi tak 4 hodiny." Odpověděl mi otec a já kývla.
Když jsme byli nachystaní šli jsme do auta. Já si pustila hudbu do sluchátek a začala usínat. Čas od času jsme jeli na benzínu a pak jeli dál.
Docela mě překvapil nápis Praha protože já s otcem jsme bydleli na Moravě v Ostravě.
"Zaparkujeme tady já natankuju auto a ty jsi běž něco koupit" řekl otec a já tak udělala.
Vyšla jsem z obchodu a najednou auto odjíždělo. Rozeběhla jsem se za ním ale přece jen je to auto a já ho doběhnout nemohla.
Seděla jsem na lavičce a absolutně jsem nevěděla co dělat. Byla mi zima, měla jsem hlad, vypadala jsem strašně, a bylo tu hodně lidí.
"Proč zrovna před Vánoci? " Řekla jsem si pro sebe a koukala na ostatní lidi nakupující dárky pro ostatní.
Já zatím vzpomínala na ty krásné chvilky které jsem zažila. I když jsme se s otcem neustále stěhovali, s holkama jsme jezdili na koních přes lesy,louky a pole, byla jsem na Slovensku a chodila tam v osmé třídě. Byla jsem tam šťastná, i když mě štval jeden kluk. Mezitím co jsme se tak štvali s jedním klukem ostatní si myslívali že jsme něco víc jak kamarádi..
"Žiaci privítajte novú žákyňu Natáliu Lilliu Tučekovu. Naty môžeš si sednúť kamkol'viek chcieš." Usmála se učitelka a já si šla sednout k nějaké holce. Hned jsme se zkamarádili.
Většinou jsme se vídali s klukem jménem Samuel William Miščík na chodbách.
Já šla zrovna s mojí kamarádkou Miou...
"Zase ty" protočil Samuel očima.
"Nie létajúci koberiec hele" odpověděla jsem drze
"Nechovej sa ako krava. Jo počkať, ty vlastně krava seš" Řekl Samuel a s jeho kamarádem se mi zasmáli
"Ty kte sis nechal mozog? Na Mesiaci povedáš? Tak utiekej domov a pokal' ho nienajdeš tak za mnu nelez" protočila jsem očima a pokračovali jsme s miou.
Stále jsme si ze sebe utahovali. Nadávali až přišel den kdy jsem musela s otcem odjet. V den vysvědčení jsme se rozloučili.
Po vysvědčení jsem došla za Samuelem.
"Vyhrál si" řekla jsem a chtěla se otočit a odejít.
"Ak ako vyhrál?" Zeptal se mě s údivem
"Sťahujeme sa..." Usmála jsem se.
"Konečne!" Řekl šťastně
"My sa ale ešte uvidíme... Sice za dl'ho ale uvidíme.." Řekla jsem potichu když jsem odcházela. Mluvila jsem slonensky protože 2 roky předtím jsem chodila jinam na slovensku.Mrzla jsem v zimě, před Vánoci, bez jídla, peněz a pití na lavičce. Momentálně odbyla půlnoc.
Připravovala jsem se na to že umřu.. Zimou, hladem a třeba mě tu sežerou čivavy. Vztala jsem a šla se projít. Došla jsem k nějakýmu mostu. Koukala jsem se na vodu připadala jsem si jakoby mě někdo sledoval. Bála jsem se rozkoukat se. Šla jsem do parku který tam někde byl. Začaly mě bolet nohy, měla jsem hlad a chtěla spát.Šla jsem tím parkem a srazila se s nějakým klukem.
"O-omlouvám se... Nekoukala jsem na cestu"...řekla jsem a koukla na kluka. Byl vyšší než já a mohlo mu být tak o rok víc.
"To je v pohodě. Co ty tady děláš?" Zeptal se mě..
"Otec mě tu nechal.." povzdechla jsem si.
"Jak jako nechal?" Udivil se
"Jeli jsme s otcem a jeho přítelkyní z Ostravy sem. Vysadili mě na benzínce a odjeli." Řekla jsem.
"Jak dlouho už tady proboha jsi?" Zeptal se mě
" Asi dvě hodiny.. " usmála jsem se.
"Nechceš jít k nám? Kluci nejsou doma takže jim to teď vadit nebude." Usmál se
"Nechci vás rušit.." zavrtěla jsem hlavou
" Ale nebudeš. Jen se nelekej. Žádná holka v baráku kde bydlí čtyři kluci není" Zasmáli jsme se
Po chvíli jsme došli do domu.
" támhle jsou naše pokoje kde máme každý své studio. Tady je obývák a kuchyň my si teda objednáváme takže ta kuchyň je tu pro krásu " uchechtl se se klučina. V té tmě jsem nevěděla jak vypadal. Konečně jsem ho viděla. Někoho mi připomínal.. černé kudrnaté vlasy, velký nos, ne moc vysoký..."Chápu" uchechtla jsem se s ním
"Tak, a tady budeš ty.. " usmál se "zítra přijdou kluci tak se nelekni. Uchechtl se
" Jasně děkuju moc " usmála jsem se. Klučina odešel k sobě a já šla spát do pokoje pro hosty který mi předtím ukázal
Pohled kluka
Ráno jsem vstal a měl jet za klukama. Napsal jsem té holce dopis.
'ani nevím jak se jmenuje...' řekl jsem si v hlavě a šel na bus.Pohled Naty
Ráno jsem vstala ale kluk tu nebyl. Šla jsem do kuchyně a viděla peníze,jídlo, a dopis.Na dopise stálo:
Ahojky, promiň že jsem se ti nepředstavil atd. Nejsem zvyklí na nové tváře + teď zařizujeme s klukama dům. Vrátím se odpoledne po čtvrté hodině. Tak se nelekni že je dům prázdný. Jinak, máš tu peníze a jídlo kdyby náhodou :D
-Dominik.Usmála jsem se a šla se porozhlédnout po domě. Pak jsem si dala sprchu a vzala oblečení které byly v pokoji.
Po sprše jsem přemýšlela co dělat. Napadlo mě jediné...
Když jsem prozkoumávala pokoje kluků byl tam bordel. Tak jsem jim tam uklízela. Na to že jsem vstala v osm a skončila o půl čtvrté dobrý ne?
Pak jsem si ukradla peníze, schovala si je do kapsy kde jsem si vylovila i svůj telefon. Tak jsem psala kamarádce co všechno se stalo. U toho jsem jako celý den přemýšlela koho mi kluk jménem Dominik připomíná..
Pohled Dominika
Došel jsem domů.
"Jsem tady..." Řekl jsem a došel do svého pokoje kde nebyl bordel?! Pak jsem šel za tou holčinou která se schovávala v pokoji pro hosty.Pohled Naty
Dominik přišel za mnou a poděkoval za pokoje. "Však v pohodě" usmála jsem se."A jak že se jmenuješ?" Zeptal se mě Dominik. Je pravda že když já znám jeho jméno mohl by i on znát to moje...
"Jsem Natálie..." Koukl na mě s výrazem 'a dál?' "Natálie Tučeková..."
Kluk se divil. "Jak že se jmenuje tvůj otec?" Koukal na mě a já mu odpověděla s údivem.
" v tom případě tvoje matka je...." Nedořekl Dominik a já mu skočila do řeči
Ahojkyyyyy
Snad se vám nová knížka líbí xdd ale nwm jestli pokračovat v té staré 😂👌 no uvidíme xddddddZatím ahuuuuj
1047 slov
ČTEŠ
Jeho sestra 🤫 | SMTV | StudioMoonTV |
FanfictionNatálie Tučková se konečně setká se svým bratrem a jeho Crew. Rudovláska toho mhohé prožila, avšak co se stane na konci nečekal snad nikdo.