Jeho sestra 🤫 | SMTV | StudioMoonTV |

29. Vyjížďka

Pozdě..

"Samueli nech mě být" Řekla jsem a schytala ránu do břicha "rozmysli si ako ku mně budeš správať!" Křikl po mně a odešel. Mě tekla krev z pusy. Ne nějak moc. Když jsem šla ze školy domů na zastávku potkal mě tam. Těžko se mi dýchalo. V autobuse jsem odpadla a pak se objevila doma.

"Tati? Co se děje?" Sledovala jsem jak před námi auto brzdí. Táta to neubrzdil. Díky bohu auto před námi zatočilo do prava.

"O můj bože ty jsi Naty že?, Mohla bych prosím fotku a podpis?" Málem se rozbrečela holčina když mě viděla "ale určitě" usmála jsem se, vyfotily jsme se s holčinou, podepsala jsem se s ní a šli jsme s kamarádkou dál.

"Přidej mystery!" Řekla jsem a předběhly jsme holky před námi. Pevně jsem se držela nohama a ruce rozpažila. Úžasný pocit.

"Naty a ty prečo moc nehovoríš? Na streamoch si s l'udmi povedáš tak pekne a tu jsi ticho ako myška" řekla mi učitelka když jsme šli se třídou na výlet. "Nevím o čom mluvit" usmála jsem se. "Urobte skupinky po piatich! Nat ty choď k chalanom.." rozkázala nám učitelka. Nebyl by to problém kdyby v té skupince kluků nebyli šikanátoři. Samuel, Tobyáš a Marek.
Málem jsem umřela ale skupinová prace nám šla. Když nás učitelka neviděla dělali mi naschvály.

"Dost! Celej rok sa mi směješ! Mlátíš mě a teď mi říkáš že jsem s tebou spala? Jseš normální ty debile!? Nevíš čím vším jsem si prošla, nevíš kolikrát jsem měla chuť zabít sa a ty jsi mi to nikdy nezlepšil! Jsi jen zkurvený, arogantní a bezcitný hajzl který umí jen zničit někomu život!!!" Zařvala jsem. Na pódiu. Před celou školou. Před celým učitelským sborem.

"Nenávidím tě! Nikdy jsi mi nedal tolik pozornosti! A teď jsi sem pozval člověka kterýho nenávidím víc než kohokoliv jiného! Jseš úplnej kretén! Všichni jste jen ubohý dementi co nic nedokázali! Já tady vydělávám z jednoho závodu víc jak vy dva za měsíc dohromady!" Zařvala jsem na otce a Samuela když jsem přišla na večeři.

"Naty?.." ignorovala jsem ho. "Naty j-já sa ti ospravedlňujem..." Můj mozek přestal fungovat, moje srdce se zastavilo a nedokázala jsem mluvit. "Robil som to len pre p-pozornost.. neveděl som čo všetko sa ti stalo. Je ma to l'úto..." Nemyslel to vážně.
"Ne! Je ti to u prdele! Protože by tu jinak nebyli tvoji kamarádi schovaní a neodposlouchávali by nás! Jseš bezcitná zrůda Samueli Willieme Miščíku!" Seřvala jsem ho a zdrhla.

"Nikdy tě nebudu mít ráda! Jseš zrůda! Odtrhl jsi mě od lidí co jsem milovala! I když mě ten slovenskej debil celej rok šikanoval tak jsem si ho oblíbila! Jo! A pořád ho mám ráda víc jak tebe!" Zařvala jsem na otce a zabouchla se v pokoji.

"Nemůžu utéct za klukama protože nemám jak, Mystery mě neposlouchá a táta mě znovu v Praze nevyhodí." Odpověděla jsem na jednu otázku. "Vždyť jsi dospělá proč musíš být s rodiči? Kvůli škole" odpověděla jsem. Po streamu jsem šla brečet jako každý den.

"Tátí? Kde je máma?" Přišla jsem za taťkou. "Ona šla do práce.. na dlouho.." usmál se táta.

"Natálko.. jsem domaa .." usmála se mamka. "T-ty nejsi moje matka. NEJSI, NEBYLA JSI A NIKDY NEBUDEŠ!" zařvala jsem po mámě a zdrhla ven.