Jeho sestra 🤫 | SMTV | StudioMoonTV |

34. Losty <3

Ráno jsem vztala a šla do stájí. Všichni spali a Lostyho už konečně ubytovali. Chudák byl celkem zmatený ale když mě viděl zdálo se mi že je v pohodě.

"Ahojky chlapče.. omlouvám se že jsem se ti nevěmovala. Bylo to vážně nečekaný a nevěděla jsem co s tebou. Už se ti budu ale věnovat, i když se ještě jednou budeš stěhovat... Každopádně nszajdeme si na procházku?" Usmála jsem se a šla si půjčit ohlávku a vodítko.

Došla jsem za Lostym a ohlávku mu nandala. "Jsi hodný.. nevím co tam s tebou dělali.." naklonila jsem hlavu na stranu a šla s ním před stáje.

"Cs kam jdeš?" Koukla na mě nějaká holčina. Neznila moc mile...

"Hm? Jdeme se projít... Proč?"

"Jen tak ne? Máš good koně" koukla na nás a šla do stájí

Nevim jestli se mi chtělo bréčet nebo smát ale i jsme dál.

Došli jsme na náměstí. Koupila jsem jablko v nějakém stánku a dala ho Lostymu. Viděla jsem Sama? Nebo někoho jemu podobného s mým otcem- koukala jsem na ně a když jsem viděla nějakou obálku vzpomněla jsem si na tátovo prodávání drog - zdrhla jsem i se slzami v očích...

Běžela jsem.. běžela jsem jak jsem mohla. Lidi na mě koukali fakt divně. Zapomněla jsem na Lostyho.. byl přivázaný. Samozřejmě že se po chvíli objevil hned vedle mě i bez ohlávky. Bylo to dokonalé.. nepřestávala jsem běžet, nevěděla jsem kam běžím, nevěděla jsem jak se dostanu zpět ale bylo mi to jedno. Přestala jsem myslet na všechno. S lostym jsme běželi jako jedno tělo. On vedle mě a já vedle něj. Jako by mi přečetl celý život a já ten jeho. Běželi jsme spolu jako jedna duše..

Zvonil mi telefon. Zastavili jsme protože jsem nemohla ale telefon s tím že mi volal Dominik jsem zahodila. Sedla jsem si na nějaký větší šutr a koukala jak se losty pase.

Po chvíli jsem vztala a objala ho..

"Půjdeme už..." Řekla jsem a pustila ho. Chtěla jsem jít ale on si lehl a šťouchl do mě.

"Copak?" Koukla jsem na něj a on se otočil na svůj hřbet. Pak na mě...

"Mám...?" Zařechtal. Brala jsem to jako ano a tak se stalo...

Opět jako spřízněné duše jsme běželi. Ne vedle sebe, ani za sebou... Ale já seděla na něm. Byl západ slunce.. vzpomínala jsem na naše zážitky s klukama, představovala si zajímavé věci. Vzpomínala jsem na klárku, na naši líbačku heh... Na všechno.. jak kdyby mi před očima probíhal celý život. A tuším že Losty mě četl jako knížku...

"Ale choď do frasa. Nech si to pre koňa nikoho nezaujimáš!!" Řekl mi Samko a já utíkala ze školy. No a co že jsme měli ještě jednu hodinu. Běžela jsem bez tažky kterou jsem měla v šatně (protože jsme měli mít tělocvik) ke koním. Ranilo mě to. I přes to že je to Samuel..

"A vieš čo? Zomri si treba! Ma je to jedno.. ja sa snažim to napraviť a ty ma neveríš!!" Křičel po mně.

"Nech toho!!! Jak ja ti mam věřit když mě nejdřív šikanuješ a pak si hraješ na to jak mě máš rád a chceš mi pomoct?!? Táhni do prdele Samueli!" Rozbrečela jsem se před celým druhým stupněm a zdrhala jsem. Byli jsme venku a bylo nějaké divne divadlo. Opět jsem skončila u Mystery. Láska moje...

"Naty...?" Koukl na mě Samo když jsem byla u koní a viděl mě šťastnou. Byl tam s kamarády. Smáli se mi... Chtěla jsem brečet.
"Co chceš zas?" Slezla jsem.
"Čo robieš za školou?" Koukl na mě Samuel
"Co tu děláte vy- nemáte tu co dělat." Řekla jsem.
"Máme odpoledku ale ty si nebola v škole celý deň." Řekl nějakej idiot.
"Jak vidíš Samueli jsem u koní kde jsem myslela že mě necháš bejt-" koukla jsem na Mystery stojící za mnou.
"Tak sorry no" pokrčil rameny a s jeho kamarády šel do háje.