my beautiful stalker

2.

Den mích narozenin....

Jsou 4 ráno a já už nemůžu spát, mám společný pokoj s bráškou a on strašně chrápe, na to že mu je 10 tak chrápe jako starej chlap.
Z nudy si zapnu mobil a mám tři zprávy, nečekaně zase od Edwarda.
Edward - jsi hodně odvážná krásko, ale jednoho dne tě naučím říkat opak;)
Edward - ty sis vypla mobil proč?
A teď si přečtu dnešní zprávu která byla napsána něco kolem půlnoci.
Edward - ani nevíš jak krásná jsi když spíš a mimochodem přeji ti krásné narozeniny, něco máš odemě v šuplíku;)
Ani se nerozmýšlím co dělám a hned otevřu šuplík který mám u postele.
A je tam taková malá krabička a uvnitř je krásný náramek s ozdobami ve tvaru lebek a asi to bude ze stříbra.
"pane bože to je nádhera" zašeptám.
Přemýšlím jestli ho mám nosit nebo ne, přece je jen od stalkera a ještě k tomu mi vlezl do bytu, ale nakonec jsem si ten náramek nasadila. Cinkne mi mobil.
Edward - tak co jak se ti líbí dárek?
Karína- jo líbí, dík, ale aby bylo jasno nosím ho jen proto že je hezký a ne proto že jsi mi ho dal ty a ještě k tomu mi lezeš do bytu 🤬
Edward - dobře promiň jen chci být blízko tebe krásko a jsem rád že se líbí můj dárek a neboj se brzy budeme spolu...
Ta poslední tři slova mě zarazí, co tím myslel? Neřeším to a jdu si ještě lehnout.

"Karíno vstávej máš dnes narozeniny tak nespi" snažím se otevřít oči, ale nějak mi to nejde. "já se snažím mami, jen mi dej chvilku"
Nakonec si sednu, otevřu oči a stojí předemnou mamka a bráška s dárky a táta s černým dortem a na něm je marcipánem udělaná lebka.
"páni" se vzmůžu jen na tohle slovo.
"tak první já" prohlásí mamka.
"všechno nejlepší, hodně štěstí a zdraví" podá mi dárek a já ho rozbalím, jsou tam karamelky a nějaký laky na nehty který ještě nemám. "díky mami" obejmu ji. Táta dá dort na stůl vezme si svůj dárek a řekne to samí co mamka.
A když uvidím co dostanu zavískám radostí nové díli knihy nikdynoci.
"paní děkuju"
Teď se hrne bráška odříká to samé a podá mi rudou jako krev růži.
Usměju se. "díky bráško"
Tak a máme rituál s dárkama za sebou a jdeme se se nasnídat, mezitím co pojídáme volská oka mamce zdělím:"mami jdu po snídani s kámoškou ven dlouho jsme se neviděli"
"dobře zlatíčko, ale na oběd ať jseš doma"
"dobře" dojím jdu se obléct a namalovat, pokud někdo zná My hero Academia tak jsem si oči namalovala jako Hawks.
Vyrazím z domu.
Cestou nikoho nepotkávám a slunce mi hřeje do tváře, dokonalý den, ale furt cítím jako kdyby mě někdo pozoroval, otočím se a jediné co vidím je luxusní černé auto, tak jen pokrčím rameny a jdu dál.
Najednou mě zabolí hlava a pak už jen tma...

Čus tak další kapitola je tady, doufám že se vám tento příběh líbí, díky všem co si moje příběhy čtete a za hvězdičky bych byla taky vděčná 😉