Další dva měsíce uběhly a pořád nic. Je to divný. Musím říct že mám strach. Sice je to debil, ale i tak.
Zrovna jsem odemykala naše dveře, když v tom jsem uslyšela něčí hlasy. Tenhle hlas poznávám! To je on!
Rychle jsem seběhla schody dolů a uviděla ho tam stát. S dlahou na noze a velkým šrámem na tváři. Dech se mi zatajil. Takže se mu něco stalo. Ale přece by se mu to na tváři mělo dávno uzdravit ne?
Zůstala jsem stát za schodama a poslouchala. Vím že se cizí rozhovory nemaj odposlouchávat, ale tohle je vážná situace!
,,Kookie seš si jistej, že už se o sebe dokážeš postarat sám? Vždyť si před pár dny spadl ze schodů!"
,,Mami, moc dobře víš že jsem zakopl o tu pitomou berli!"
,,No právě! Tenhle zpropadený panelák nemá ani výtah! Co když se o ty schody zabiješ?!"
,,Mami prosím tě uklidni se, já to zvládnu."
,, Když já nevím... Jsi mladý a hloupý! A taky tvrdohlavý. Prosím buď na sebe opatrný Kookie. Mám tě moc ráda."
,,Já tebe taky, tak ahoj."
A pak šlo slyšet jen bouchnutí dveří. Takže to byla jeho máma? Už vím po kom je tak handsome. Teda cože?
Každopádně musím za ním jít. Nevím proč ale mám nutkání tam jít. Ještě jsem rychle zaběhla do bytu, odložila si všechny věci a utíkala o patro níž. To, že jsem spadla já, řešit nemusíme. Měla jsem jenom nazouváky!
Zaklepala jsem. Slyšela jsem povzdychnutí, pak ránu, pak nadávání a po asi deseti minutách se dveře otevřely.
,,To je mi ale návštěva! Ahoj čiči, dlouho jsme se neviděli!" Přeměřil si mě pohledem a ušklíbl se.
,,Cos dělal že máš sádru a na tváři škrábanec jak od kočky?" Nadzvedl obočí.
,,Snad ses o mě nebála?" Mrkl. To je takovej debil! Já jsem úplně vážná tak ať si alespoň teď toho vtipkování nechá!
,,Drž hubu!" Vyjela jsem. ,,Tohle není vtipný! Co se ti sakra stalo?!"
,,Uklidni se prosím tě." Opřel se o futra dveří.
,,Noo... prostě jsem měl menší nehodu." Řekl klidně. Jako vážně?! Menší nehodu?!
,,Jak jako menší?! Okamžitě mi řekni co se stalo!" Tak hele, fakt netuším proč mě to tak zajímá, ale rozhodně to není tak že bych na něj měla crush. Přísahám bohu že na něj nemám crush!
,,Prostě jsem jel na motorce a nějakej debil mi vjel do cesty, takže mě tak trochu srazilo auto..." Zatajil se mi dech. Takže jsem měla pravdu. Málem umřel!
,,A-a co ten šrám na o-obličeji?"
,,No, to jsem před pár dny spadl ze schodů a... táta tam nechal sklínky od piva a když jsem padal tak se rozbili no a už to bylo no. Když mě propustili z nemocnice tak jsem byl totiž u rodičů"
Vykulila jsem oči. ,,Seš ty vůbec normální? Proč padáš ze schodů debile?!"
,,Vim já?! To ty berle pitomé!" Řekl a při tom mu jedna spadla na zem. Zvedla jsem ji. ,,Dík" řekl nasupeně.
,,A co teď chceš jako dělat?"
,,Co by? To nějak přežiju." Zamračil se.
,,Já si ani nemyslím... víš že ti trvalo asi deset minut než si dopajdal sem ke dveřím?"
,,Sem zakopl o krabici... víš ty jak je těžké se zvedat ze země s berlema?!"
,,Nee to fakt nevím. Každopádně... až budeš něco potřebovat... třeba dojít na nákup, tak mi napiš. Jsem totiž hodná sousedka víš?" Pousmála jsem se a pak zmizela.
Jsem ráda že už nemám ten špatný pocit, že nevím co se děje.
• • •
Anneyonghaseyo 💜
MuHaHaHaHa
Hej, dneska mám nějakou divnou náladu
Ráno jsem byla hrozně protivná a odpoledne zase ta retardoiza...
Mno, doufám že se líbilo...
💜I purple you💜
- Lála
ČTEŠ
This Crazy Neighbor/JK ✓
Fanfiction,,Jijin netlač se tak, chci ho taky vidět!" řekla a dál se drala do předu. ,,Ještě tu ani není!" nespokojeně jsem dál nahlížela zpod schodů. Najednou můj zrak upoutala přicházející osoba. ,,Rychle pojď sem, myslím že už je tady!" Tenhle příběh jse...
