Ležela tam už dlouho. Měsíce? Roky? Nevěděla. Přecjen, byla to pouze ponožka. Ze svého mladí si toho moc nepamatovala, jak taky, bez mozku. Padal na ni prach a sem tam pavouk či moucha. Občas se kolem ní ochomítl vysavač, až k ní se ale nikdy neobtěžoval.
Tak plynula další a další léta a ona tam stále byla. V rouše z šedé lepkavé hmoty se už téměř slévala s podlahou. V tom se nad ní rozlilo světlo, nějaký živý tvor po ní natáhl rozvětvený pahýl a byl zřejmě tak znechucen pohledem na chudáka ponožku, že i pootevřel a zkřivil potravuchtivou štěrbinu a ukázal žlutavé patvary, potravodrtiče. Párkrát ponožku propleskl, až z ní mrtvolky brouků létaly, a mrskl jí do černého pytle. Pak byla tma.
Svitlo opět, když ji vytáhl jiný tvor, podstatně zanedbanější, než prvý, a navlékl si ji na spodní pahýl a tam ji ponechal. Co si o tom myslela? Nic byla to ponožka, neměla pocity.
Po dlouhých měsících se začala na jejím vrcholku tvořit dírka. Ta mohutněla a mohutněla, až tvorovi lezly všechny pahýly. Po chvíli ji strhl, sežmoulal a za tmy hodil do barevného tepla.
Tak se z naší milé ponožky stal ošlapaný rukáv a následně štiplavý dým.
ČTEŠ
Drabble?
RandomWell... scrabble mi nikdy moc nešel, tak Vám tu něco slátám alespoň jako drabble (hahaha, teď jsi byla strašně vtipná, umírám smíchy)
