Drabble?

Dopiš 200, ich

Přála bych si jenom trochu času navíc. Avšak i čas se může změnit v klec našich snů a našich tužeb.
Mou klecí se staly zdi léčebny pro duševně choré. Můj čas i mé sny se slily do šedé hmoty. Už jsem nemohla dál. Proč jsem sem vůbec šla? Dny se staly oblakem mlhy bez šance na rozptýlení. Další prášky. Další terapie. Nic nepomáhá. Už ani nevím, jak se jmenuji. Říkají mi slečno nebo Vocásková. Křestní asi nemám.
Hálková mi konečně donesla prášky. Už týden jsem žádné nebrala. Přesně pro tuhle chvíli. Vysypala jsem si všechno do dlaně, všechny ty smajlíky a kytičky, kolečka a oválky. Smály se na mne, jako by mne volaly. Usmála jsem se nazpět a všechny jsem je do sebe hodila. Zapila jsem je vodou a čekala.
Svět se začal točit jako kolotoč, já na něm. Lehla jsem si na postel a smála se na celé kolo. Bylo to krásné. Ale jen chvíli. Najednou mi začalo být blivno, sliny mi tekly do polštáře, bylo mi vedro. ,,Pomoc!", chtěla jsem křičet, ale pozdě, krk se mi stáhl a nevydal ani hlásku, dusily mě vlastní sliny.
Až teď se mi rozjasnilo. Chci žít! Jmenuji se Klaudie! Chtěla jsem se stát učitelkou! To už se mi ale zjevně nepodaří. Přála bych si aspoň trochu času navíc, vzít to všechno zpátky....