On měl před třicátým rokem života, ona sotva dosáhla plnoletosti. On měl za sebou již několik vztahů, ona se s chlapcem ještě nedržela za ruku. On byl ze vsi, ona z města. Ona milovala hudbu, on byl vášnivý malíř.
Byli odlišní, jak jen to bylo možné, přesto je k sobě něco táhlo. Bylo to neúprosné. Byli si stále blíž... Až se jejich světy protly, osudy se setkaly a prolly. Vše nasvědčovalo tomu, že spolu budou navždy šťastni... Nebo ne?
Chtěli být spolu, nicméně Vzdálenost, jež je od sebe dělila, a Nemoc, řádící všude okolo, žádala jinak. Nedovolovaly jim ani, aby si pohlédli do očí. Oba to ničilo zevnitř. Drásalo je to a svíralo. Nemohli bez sebe být ale spolu být nikdy nemohou... Jen nebe je může navždy spojit...nebo peklo.
Sešli se za zády Vzdálenosti i Nemoci. Po nekonečné době si pohlédli do očí. Usmáli se na sebe. To byl konec. On jí dal krabičku prášků, tak obelstí Nemoc. Ona jemu provaz, tím ošálí Vzdálenost. Šli si po svých.
Večer si nasypala prášky, on si uvázal provaz. Už byl čas. Odešli ze světa spolu, možná chvíli po sobě, možná tak trochu jako Romeo a Julie, zaslepení láskou a jeden druhým...
ČTEŠ
Drabble?
De TodoWell... scrabble mi nikdy moc nešel, tak Vám tu něco slátám alespoň jako drabble (hahaha, teď jsi byla strašně vtipná, umírám smíchy)
