Silver //ONC 2021

Three

Seskočil ze stromu elegantně jako kočka. Princ se nezmohl ke slovu. Skutečně to byl malý Eugéne, jeho komorník. Na jednu stranu byl v duši rád, že se našel, ale na druhou zase netušil, co by mu řekl. Obvykle by prohodil něco sarkastického, nebo by si postěžoval na marnotratné šlechtice, ale tentokrát se dokázal jen dívat. Nikdy si neuvědomil, jako dlouhé má bílé řasy. Byly jako závoj, skrývající tajemství, které nedokázal rozluštit. Ty modré oči jej hypnotizovaly. Když byl tak blízko cítil jeho exotickou vůni plnou citrusů. Citrusy byly tak vzácné zboží, že i cítit je, bylo jako cítit poklad. Jeho bílé vlasy se v teplém vítru tančily jako klasy. Všiml si, že ty modré oči byly vyplašeně otevřené dokořán. Jakoby snad očekával jeho útok. Princ si odkašlal a odstoupil. Nemohl si pomoci, ale cítil nejistotu ve svém srdci. Ten rychlý tep mu dělal v hlavě zmatek. Ta fascinace druhou osobou jej mátla. Možná že zněl Eugéne trochu žensky a postavou se blížil ženskému vzření, ale byl to přece chlapec. Princ nikdy neměl sklony dívat se po chlapcích. Přitahovaly jej zcela jistě jen ženy. Frustrovaně si položil tvář do dlaně a povzdechl si.

„Žádné drby," zavibroval mu zvýšený hlas v hrdle. Choval se opravdu jako rozrušená dívka. Odkašlal si, aby ulevil svým hlasivkám, nepřivyknutým na takto vysoké tóniny. Bylo mu trapně.

„Jak myslíte Vaše Veličenstvo, ale měl byste vědět, že pokud se jedná o drby, tak se ke mně dostanou tak, jako tak. Je možné, že si je nevyložím správně. Pokud chcete, abych tyto drby ukončil, potřebuji znát situaci," uklonil se striktně. Jeho tvář byla opět kamenná jako nezlomný diamant. Namlouval si snad tu emocí, co viděl v jeho očích? Vyššímu mladíkovi bylo opravdu trapně, chtěl se propadnout do země. Nikdy nemusel, ani nechtěl řešit trable jako jsou tyto, ale také nechtěl, aby si chlapec mylně vyložil jeho trapas. Kdo ví, co za drby by se tu mohly rozšiřovat. Zvolil tedy kompromis.

„Trochu jsem se nechal unést, řekl jsem nahlas pár slov, které by mohly vyvolat nechtěnou pozornost," s úsměvem se opřel ležérně o strom a prohlížel si své dokonale upravené nehty.

Komorníkovi bylo jasné, že chtěl princ odlákat jeho pozornost. Byl zvědavý. Normální komorník by se už více neptal, ale tento měl více než dost odvahy se dál vyptávat. Co se asi snažil princ skrýt? Možná by to mohlo být něco, co by se dalo využít proti němu.

„Nejste dost konkrétní princi, takhle Vám nemohu pomoci," dál se ukláněl. Jeho bílé vlasy byly dostatečně dlouhé, aby zakryly beztak téměř zakrytou tvář. Princ tedy neviděl, že se koutek jeho úst zvedl do chladného úsměvu.

„Říkal jsem si, že mám rád jistou činnost, tak jsem tak do vzduchu prohodil, že to vypadá jako bych byl zamilovaný," prohodil jakoby do vzduchu. Jeho tvář byla přitom lehce růžová. „Uslyšel mě přitom zahradník, takže to vypadalo, jakobych říkal... "Jsem do někoho zamilovaný"."

Komorník mlčel, stále se uklánějíc. Snažil se v sobě udržet svoje emoce. Naopak princ odhadoval, že ranní slabost Eugéna, s jeho élanem lézt a skákat ze stromů, již byla pryč. Když se Eugéne tedy zvedl se svou obvyklou chladnou tváří, byl odhodlán svůj výrok o jeho odpočinku odvolat. Když se mu však podíval do očí, musel pohled odvrátit. Cítil jak mu hoří tvář. Bylo mu jasné, že pokud by s ním trávil dnes více času, nespustil by z něj oči.

„Neměl jsi odpočívat v posteli? Proč mám ten pocit, že jsi neuposlechl znovu mého rozkazu?"

„Omlouvám se, pane. Šel jsem oklikou," oprášil si rameno, jakoby nic. Princ se na něj s pobaveným uchechtnutím podíval.

„Aha, proč tedy tvoje oklika trvala tři hodiny?" skřížil svoje ruce se zvednutým obočím. Eugéne vypadal jako nevinnost sama. Složil ruce řádně za záda a s upřeným pohledem řekl: „Hemžilo se to tu divnými lidmi, tak jsem si myslel, že splním vaší odpočinkovou misi raději tady, tam nahoře," ukázal do koruny stromu.

Opravdu se dokázal vymluvit že všeho. Princovi se zlepšila nálada. Spokojeně si vložil ruce do kapes. Jakoby však neměl nárok na klid, v dálce zazněl hlas služebné. Nejprve si myslel, že hledají jeho, ale vypadlo to že se zmýlil. Volala totiž jméno jeho komorníka. Eugéne sebou viditelně trhl. Princ si povšiml i jeho zatnutých pěstí, jakoby očekával komorníček špatné zprávy.

„Eugéne? Eugéne!!" křičela udýchaně dívka. Její krátké nadýchané služebnické šaty se pohybovaly kolem ní jako načechraný mráček. Zmateně se pohybovala sem a tam. Když jej zahlédla s princem u velkého starého stromu, namířila si to k nim. Nejdříve se uklonila princi, a pak spěšně přiskočila k Eugénovi. Sotva popadala dech. Eugéne ji s otevřenou náručí nepřivítal. Vypadal jako kus kamene. Služka zbledla. Tušila, že se nedočká vřelých pohledů, ale tento obličej ji vyděsil k smrti. Na sucho polkla.

„J-je to naléhavé! Do paláce přijel jeho Výsost Williams, výslovně vyžaduje Vaši obsluhu, " vyhrkla. Zbledla přitom ještě více, když vyřkla jméno urozeného. Okolní teplota totiž spadla na bod mrazu. Eugénovi bílé vlasy mu padaly volně do obličeje. Oči byly skryté, ale ústa sevřená do úzké linky vidět byla. Když se trochu pohnuly, v mírném větříku se odhalil světu pohled, který se blyštilo úmyslem zabít.

„Kde?" jeho hlas se stal přirozeně hluboký. Byl totiž naplněn temnotou.

„Před palácem na hlavním nádvoří!" vyděšeně řekla a utekla. Neměla více odvahy čelit jeho krutému pohledu. I princ zchladl tou náhlou návštěvou. Byl to jeho mladší bratr. To co ho však udivovalo více, byla reakce jeho sluhy. Po očku se na něj díval. Obvykle byl Eugéne vůči lidem lhostejný. Nebyl nikdo kromě něj, na koho by takto reagoval. Obzvláště podivné bylo, že to byl jeho bratr. Setkali se už? Pokud ano, tak kdy a kde? Na nic nečekal. Jako první se vydal do paláce dlouhými kroky. Otázky byly příliš palčivé a on potřeboval odpovědi.

- (951) -
//Konec 2. kola ONC 2021//