Silver //ONC 2021

Four

//Začátek 2. kola ONC 2021//

Vstupní dveře se rázně otevřely. Korunní princ vstoupil se svým sluhou do salónku. Rozverně kokektujíc se služkami, druhý princ Williams jeho přítomnost naprosto ignoroval. Seděl elegantně v křesle, upíjejíc anglický čaj. Atraktivní tvář se uvolněně usmívala, ale vůbec ne vlídně. Byl ostrý jako dýka, přesto služebné neodolaly. Položil jako šelma která ví, že je sledována, hrníček. Odhalil s úsměvem své špičáky. Byly opravdu nadlidsky dlouhé. Normální člověk by takové nikdy nemohl mít, ale nebyly neobvyklou součástí populace. Aspoň pro šlechtickou část. Dlouhé blonďaté vlasy mu spadly přes rameno, když si podpírajíc obličej opřel ruku o koleno. Když jeho pozornost upoutal Eugéne, ztratil veškerý zájem o služebné. Ty se po jeho tichém příkazu zklamaně princovi uklonily a ustoupily do pozadí.

Starší následník trůnu měl špatnou náladu. Jeho bratr byl nevypočitatelný zmetek. Netušil, proč chtěl Eugénovu přítomnost. Pokud mu bylo známo, tak měl teď princ Williams v hlavním přístavu vítat královskou rodinu ze sousední země.

„Proč nejsi v přístavu a otravuješ mé podřízené?“ zavrčel s despektem. Všichni ztrnuli na místě. Všem bylo jasné, že se stane něco špatného, pokud jej mladší z princů bude nadále ignorovat. To by ovšem musela jeho Výsost Williams být jiné povahy.

„Hej ty, chlapče, posaď se mi na klín,“ vyzval ho svůdně Williams, jakoby Eugéna bral za dívku, přičemž si poplácal jako vesnický sedlák stehno. Eugéne jeho vyzývavý tón ignoroval. Znechuceně mu věnoval ten pohled, který dokázal jen on sám. Jeho rozkaz nevyplnil. Williamsova ústa se protáhla do úsměvu od ucha k uchu a věnoval konečně svůj nadšený obličej bratrovi.

„Gabrieli, ten otrok si přeje trest? Je to masochista?“

Gabriel neřekl ani slovo. Místo toho zapraskala mezi jeho pevně sevřenými prsty elektřina. Veškeré služebnictvo ztuhlo. To byl přesně ten důvod, proč se ho každý bál. Jeho moc byla příliš děsivá na to, aby se někdo odvážil provokovat. Byl tu jen jeden člověk, který věčně pokoušel své štěstí.

Ani Williams nezahálel. Místo jiker však do okolí uvolnil mrazivý vzduch. Překvapený služebník, který viděl dva muže z královského rodu v akci poprvé lehce vydechl s otevřenou pusou. S hrůzou i nadšením sledoval obláček páry, jak se zformoval a nakonec vytratil. Mohl jen závidět. Magie byla vzácná. I když ji měli různí lidé v různých koutech světa, vždy se v jednom roce narodilo jen jedno, či dvě obdařené děti. Neexistovala rodina, v níž by byly dvě děti obdařené. Proto byli tito princové považováni za raritu.

„Myslím, že nemáš právo mým lidem udílet rozkazy. Není tedy povinen tě poslechnout a ty nemáš nárok jej trestat. Takže drahý Wille, raději bych chtěl slyšet, proč nejsi v přístavu a nevítáš krále a královnu Atholonie. Být tebou bych zvažoval dobře svá slova, dle mého uvážení pak uvidíme, kdo zde bude potrestán,“ překřížil své nohy. Blonďaté vlasy mu vstoupily do obličeje. Zakryly tak levou tvář, která pak nechala vyniknout jeho druhou stranu. Zelené oko bylo chladné, zařilo zabijáckým světlem. Ani špetka citu ve výrazu. Williams se znovu uvolněně opřel o opěradlo.

Atmosféra se dala krájet. Služebníci neměli odvahu ze svých čel utřít ledový pot. Eugéne byl ale jiný. Neměl strach, že by se mu něco stalo. Ačkoliv se za to neměl rád, stoprocentně důvěřoval svému pánovi. A i kdyby se něco zvrtlo, tak by ho to nikdy nemohlo dovést k smrti. Nepříjemné ticho narušovalo tiché nalívaní silně aromatické kávy do šálku. Servírování pochoutek bylo příliš tiché, ale když vzácný porcelán cinkl, potom sebou služebníci trhli.

„No dobrá, když myslíš...“ jako první se uvolnil Williams. Ledový vzduch se vypařil a nahradila ho příjemná pokojová teplota. Na místě Gabriela však stále mrzlo. Nebylo pochyb, čí je to práce. „Pamatuješ si na svou ex-snoubenku? Je to důvod, proč se opozdili. Pojedu je doprovodit zítra,“ vítězně se zašklebil, když zpozoroval jak všichni ztuhly. Opravdu si teď užíval legraci!

- (625) -